Měkké, vrbotopolové luhy / Salicion albae

Diagnostické druhy

Calystegia sepium, Galium aparine, Glechoma hederacea, Humulus lupulus, Iris pseudacorus, Lamium maculatum, Phalaris arundinacea, Populus nigra, Rumex obtusifolius, Salix alba, Salix euxina, Salix purpurea, Salix triandra, Salix viminalis, Symphytum officinale, Urtica dioica

Konstantní druhy

Aegopodium podagraria, Calystegia sepium, Galium aparine, Glechoma hederacea, Lamium maculatum, Phalaris arundinacea, Poa trivialis, Salix alba, Salix euxina, Symphytum officinale, Urtica dioica

Dominantní druhy

Carex acutiformis, Carex riparia, Lamium maculatum, Phalaris arundinacea, Poa trivialis, Rubus caesius, Salix alba, Salix euxina, Urtica dioica

Ohrožené druhy

Fraxinus angustifolia danubialis, Leucojum aestivum, Populus nigra, Salix triandra, Sium latifolium

Krátká charakteristika

Světlé vrbové či vrbotopolové lužní lesy, osídlující živinami bohaté, středně vyvinuté nivní půdy na březích řek v planárním až montánním stupni.

Struktura a druhové složení

Světlé, zpravidla třípatrové porosty tvořené dominantními vrbami (Salix alba, S. euxina, příp. jejich křížencem Salix ×rubens), místy přistupuje topol černý (Populus nigra) a v panonské oblasti jižní Moravy i topol bílý (Populus alba), popř. jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia). Keřové patro tvoří vedle zmlazujících dřevin E3 nejčastěji bez černý (Sambucus nigra) a některé křovité vrby (např. Salix purpurea či S. viminalis). V bylinném patře mají významné zastoupení vlhkomilné druhy lemových společenstev (Humulus lupulus, Calystegia sepium, Carduus crispus, Myosoton aquaticum aj.), stejně jako i druhy rákosin a vysokých ostřic (Carex acutiformis Phalaris arundinacea, Glyceria maxima, Carex acuta, Phragmites australis, Iris pseudacorus, Galium palustre agg., Alisma plantago-aquatica aj.). Na relativně sušší místa jsou vázány zejména Urtica dioica, Galium aparine, Glechoma hederacea či Lamium maculatum. Mechové patro obvykle zcela chybí (nebo je jen slabě vyvinuté).

Stanoviště

Měkké luhy jsou vázány na aluvia větších vodních toků zpravidla v nizší nadmořské výšce, ale pronikají až do 750 m n. m.; osídlují břehy řek. Nejdůležitějšími ekologickými faktory, podmiňujícími výskyt této vegetace, jsou: proudící voda, pravidelné a často dlouhotrvající záplavy, které se mohou i opakovat během roku, a silně kolísající hladina podzemní vody. Záplavy přinášejí do ekosystému velké množství živin vázaných na hlinité až jílovité sedimenty ukládající se na povrch půdy. Půdy jsou hluboké, dobře živinami zásobené, charakteru fluvizemí či glejů.

Dynamika a management

Měkké luhy patří mezi relativně vývojově mladá společenstva naší krajiny, v současnosti jsou řazena mezi ustupující společenstva (dosud však dostatečně hojná). S postupným nanášením naplavenin (sedimentů) může v rámci dynamiky biotopu docházet ke zvyšování půdního povrchu, k omezování četnosti záplav a k postupnému nahrazení vrbotopolových luhů společenstvy tvrdého luhu.
Vrbotopolové lužní lesy představují vzácný typ vegetace, ohrožený zejména regulacemi řek, poklesem hladiny podzemní vody a omezením povodní. Část porostů byla přeměněna na monokultury rychle rostoucích hybridních severoamerických topolů (Populus ×canadensis). Většina měkkých luhů, patřící mezi společenstva nejnáchylnější k invazím nepůvodních druhů rostlin, byla postiženy silnou invazí různých neofytů, např. Impatiens gladulifera, Helianthus tuberosus, Echinocystis lobata, Solidago gigantea, Acer negundo, Bidens frondosa, Aster lanceolatus, Rudbeckia laciniata, aj. Rozhodující je zachování přirozené druhové skladby dřevin, provádění citlivých revitalizací říčních systémů a umělé povodňování na místech s omezenými přirozenými záplavami. Mnohé porosty měkkých luhů jsou v různém stupni degradace, jejímiž nejčastějšími příčinami jsou právě narušení vodního režimu a vysoká eutrofizace biotopu (projevuje se např. masovým výskytem kopřivy a bezu černého), stejně jako i invaze neofytů nebo výskyt geograficky či stanovištně nepůvodních dřevin. Za degradaci se považuje i silná přítomnost expanzivních druhů (Phalaris arundinacea, Phragmites australis aj.).

Variabilita

Svaz Salicion albae zahrnuje na našem území dvě asociace - as. Salicetum albae a Salicetum fragilis. Porosty as. Salicetum albae jsou charakteristické dominancí vrby bílé (Salix alba) a vyskytující se na březích velkých vodních toků v nížinách. Porosty as. Salicetum fragilis jsou charakteristické dominancí Salix euxina, popř. Salix ×rubens a osídlují břehy větších vodních toků od planárního do montánního stupně. Jihomoravské měkké luhy se v rámci variability od ostatních liší přítomností druhů Leucojum aestivum a Aristolochia clematitis, ve stromovém patře se pak častěji vyskytuje Populus alba a P. ×canescens.

Rozšíření v ČR

Měkké luhy se v ČR vyskytují zpravidla maloplošně, nezřídka jen v méně reprezentativních fragmentech. Těžiště rozšíření leží v moravském a českém termofytiku. Hlavními oblastmi výskytu jsou Česká křídová tabule, moravské úvaly, Moravská brána a Ostravská pánev (vzácně se vyskytují např. v okolí Prahy či v Třeboňské pánvi).

Významné lokality

PP Hraniční meandry Odry, NPR Ramena řeky Moravy, EVL Labské údolí, NPR Žebračka, NPR Křivé jezero, NPR Libický luh, NPR Ranšpurk, NPR Zástudánčí

Význam

Stanoviště měkkých luhů patří mezi prioritní přírodní biotopy (sensu Příloha I Směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin). Biotop zajišťuje optimální podmínky pro pěstování rychle rostoucích severoamerických topolových hybridů (Populus ×canadensis cv. Robusta aj.) i stromových vrb. Z mimoprodukčních funkcí mají tyto porosty schopnost snižovat riziko záplav, stejně jako i význam vodoochranný (přispívají ke snížení stupně eutrofizace vod v zemědělsky silně využívané krajině) či estetický.

Literatura

Moravec J., Balátová-Tuláčková E., Blažková D., Hadač E., Hejný S., Husák Š., Jeník J., Kolbek J., Krahulec F., Kropáč Z., Neuhäusl R., Rybníček K., Řehořek V. & Vicherek J. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. Ed. 2. Severočeskou Přír., Příl. 1995: 1–206.
Neuhäuslová Z. (2003): Salicion albae. – In: Moravec J. (ed.), Přehled vegetace České republiky, svazek 4, Vrbotopolové luhy a bažinné olšiny a vrbiny, p. 26–33, Academia, Praha.
Chytrý M. & Tichý L. (2003): Diagnostic, constant and dominant species of vegetation classes and alliances of the Czech Republic: a statistical revision. Folia Facultatis Scientiarum Naturalium Universitatis Masarykianae Brunensis 108: 1–231.
Neuhäuslová Z., Blažková D., Grulich V., Husová M., Chytrý M., Jeník J., Jirásek J., Kolbek J., Kropáč Z., Ložek V., Moravec J., Prach K., Rybníček K., Rybníčková E. & Sádlo J. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. Textová část. Academia, Praha.
Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. (eds.) (2010): Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.

Zpracoval: Martin Duchoslav