Hercynsko-karpatská klečová vegetace / Pinion mugo

Diagnostické druhy

Konstantní druhy

Ohrožené druhy

Krátká charakteristika

Porosty borovice kleče subalpínského stupně.

Struktura a druhové složení

Keřové porosty (výška 0,5 až 2 m) s dominancí kleče (Pinus mugo), místně s příměsí Sorbus acuparia, Picea abies, Betula carpatica, Salix silesiaca. Občas z porostu vyčnívají jedinci smrku či jeřábu. Bylinné patro je druhově chudé, převládají v něm acidofilní trávy (Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa), keřičky (Vaccinium myrtillus, V. vitis-idaea, Calluna vulgaris), horské byliny a kapradiny (např. Trientalis europaea, Dryopteris dilatata, Homogyne alpina, Athyrium distentifolium, Cicerbita alpina, Veratrum album subsp. lobelianum, Adenostyles alliariae aj.). Mechové patro s různou pokryvností.

Stanoviště

V ČR klimaxová vegetace subalpínského stupně mezi 1200 a 1500 m n.m., ale extrazonálně i na malých ploškách v horském stupni v karech na sutích (zde např. výskyty kleče na Šumavě už od 1080 m n.m.) či lavinových drahách. Roviny až svahy do 35 stupňů, na půdách hlubších až rankerových.

Dynamika a management

Kleč se vyskytuje ve vysokých hercynských pohořích, v Z, V a J Karpatech, V Alpách, dinárských pohořích a v bulharských pohořích (Rila, Pirin, Rodopy). Jde o velmi starou vegetaci. Do subalpínského stupně se kleč rozšířila s oteplením v holocénu z nižších nadmořských výšek, kam byla zatlačena v chladných obdobích pleistocénu. Vlivem člověka v novověku (alpští kolonisté v Krkonoších) došlo k odlesňování hřebenových poloh a ústupu kleče. Důsledkem povodní na konci 19. století došlo k vysazování kleče (ale i ze sazenic jiného, alpského, původu) v Krkonoších, poslední vlna výsadeb proběhla v 90. letech  20. století. V Hrubém Jeseníku a na Kralickém Sněžníku je kleč sekundárního původu, z výsadeb, přirozeně se zde nevyskytovala, na Šumavě se kleč vyskytuje na české straně pouze jako ojedinělé výskyty na sutích.

Variabilita

Na území ČR jsou uváděny dvě asociace:
1) Subalpínské klečové porosty as. Dryopterido dilatatae-Pinetum mugo Unar in Unar et al. 1985 reprezentuje klimaxovou vegetaci subalpinského stupně a extrazonálně i v horském stupni v Krkonoších. V subalpínském stupni Krkonoš dominuje a je běžně rozšířená. Malé porosty se vyskytují na Šumavě v karu Černého jezera, na suti Plešného jezera aj.
2) Subalpínské vysokobylinné klečové porosty as. Adenostylo alliariae-Pinetum mugo (Sillinger 1933) Šoltésová 1974 jsou typické dominancí Athyrium distentifolium nebo Calamagrostis villosa výskytem vysokých subalpínských bylin v bylinném patře. Typicky se vyskytuje na lavinových drahách a na závětrných polohách krkonošských karů.

Rozšíření v ČR

Krkonoše. V Hrubém Jeseníku a na Kralickém Sněžníku je kleč sekundárního původu, z výsadeb, přirozeně se zde nevyskytovala, na Šumavě se kleč vyskytuje jako klimaxová vegetace pouze na bavorské straně, na české straně Šumavy pouze extrazonální ojedinělé výskyty na sutích mezi 1080 a 1360 m n. m.

Významné lokality

Krkonoše

Význam

Protierozní funkce. Vegetace zadržuje vodu a chrání horské lesy před lavinami. Dříve jako zdroj palivového dříví.

Literatura

Jirásek J. (1996): Společenstva kosodřeviny (Pinus mugo) v České republice. Preslia 68: 1–12.

Zpracoval: Martin Duchoslav