Bylinná vegetace pasek a narušovaných stanovišť v lesním prostředí / Fragarion vescae

Diagnostické druhy

Konstantní druhy

Dominantní druhy

Ohrožené druhy

Krátká charakteristika

Převážně oligotrofní bylinná a travinná vegetace narušovaných stanovišť okrajů lesů, pasek a mezer v lesním prostředí, vázána na minerálně chudší půdy.

Struktura a druhové složení

V druhovém složení převládají nízké hemikryptofyty (např. Agrostis capillaris a Avenella flexuosa), expanzivní trávy (Calamagrostis spp.), mezi které pronikají i druhy pokročilejších vývojových stádií (např. Rubus idaeus, Senecio nemorensis). Druhové složení je většinou závislé na druhovém složení okolního porostu nebo výchozího lesního podrostu. Časté bývají dominance rychle kolonizujících druhů jako jsou Epilobium angustifolium, Senecio sylvaticus, S. ovatus aj.

Stanoviště

Nejčastější výskyt je na uměle vzniklých pasekách po těžbě dřeva, kde byla svrchní vrstva půdy narušena těžkou technikou nebo ohněm a byl obnažen minerální horizont půdy. Spontánně se tato vegetace objevuje také na lesních světlinách a okrajích lesů, na skalních teráskách a stabilizované suti. Vzácněji ji nalezneme i na člověkem ovlivněných stanovištích mimo les, jakou jsou meze, náspy, opuštěné lomy, ruiny staveb aj.

Vegetace svazu je vázána na minerálně chudé, kyselejší půdy, avšak s přechodným nadbytkem dusíkatých látek, které se uvoňují mineralizací humusu. Vyskytuje se od nížin po horní hranici lesa s optimem ve středních polohách.

Dynamika a management

Dynamika této vegetace je velmi ovlivněná prostředím, druhy přítomnými v semenné bance a v okolí, způsobem narušení (polom nebo spáleniště), následnými zásahy (přirozený vývoj nebo výsadba stromků), aj. Jedná se o vegetaci ranně sukcesních stádií, která většinou zaniká po třech až sedmi letech, poté přerůstá keři a stromky. V extrémních podmínkách, jaké jsou např. při horní hranici lesa, anebo na trvale narušovaných plochách (okraje lesních cest, skalky) se však může vyskytovat po delší dobu, až několik desetiletí.

Variabilita

Tento svaz je velmi variabilní a mnohé dosud popsané asociace byly vymezeny pouze na základě dominance jednoho druhu. V rámci ČR se rozlišuje sedm asociací.

Na místech původních acidofilních doubrav a bučin, nebo současných borových monokultur, se nejčastěji vyskytuje asociace Pteridietum aquilini. V oblastech původních acidofilních doubrav a dubohabřin pak asociace Senecioni-Epilobietum. Na minerálně bohatších lesních substrátech nalezneme asociace Rubo idaei-Calamagrostietum arundinaceaei a Digitali-Senecionetum. Dočasné porosty s dominujícími druhy kapradin rostoucí od nížin po hory jsou řazeny do asociace Gymnocarpio dryopteridis-Athyrietum filicis-feminae. Na místech smýcených acidofilních bučin a jejich náhradních smrkových monokulturách se vyskytuje asociace Digitali purpureae-Epilobietum angustifolii. V submontánních a montánních oblastech po původních smrčinách pak asociace Junco effusi-Calamagrostietum villosae.
Podrobnosti o asociacích a jejich rozšíření zde.»

Rozšíření v ČR

Od nížin po hory s optimem ve středních polohách na celém území ČR.

Význam

Svaz nemá větší hospodářský význam, ale zajišťuje ochranu půdy před erozí a obohacuje ji o živiny, zároveň však může brzdit přirozenou obnovu lesa (např. Pteridium aqulinum). V horách se můžou v asociaci Junco effusi-Calamagrostietum villosae vyskytovat i ohrožené a chráněné druhy (Doronicum austriacum, Lilium martagon, Soldanella montana, Streptopus amplexifolius, Veratrum album subsp. lobelianum), které sem pronikají z horských třtinových trávníků. Svaz sám ohrožený není.

Literatura

Petřík P., Sádlo J. & Neuhäuslová Z. (2009): Fragarion vescae Tüxen ex von Rochow 1951. - In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace, Academia, Praha, p. 382-405.
Moravec J. a kol. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. – Severočeskou přírodou, Litoměřice, p. 130.
Sýkora (1983): Junco effusi-Calamagrostietum villosae, významné společenstvo po smrkových lesích v Západních Sudetech. – Preslia 55: 165-172.

Zpracoval: Lucie KLEČKOVÁ
Recenzoval: Martin Duchoslav