Halofilní až subhalofilní společenstva fyziognomicky blízká ruderálním trávníkům, pastvinám nebo loukám, podmíněna pastvou a narušováním drnu, což umožňuje koexistenci velkého počtu druhů.
Halofilní, ojediněle až subhalofilní společenstva trsnatých drnových nebo plazivých hemikryptofytních travin (např. Agrostis stolonifera, Carex otrubae, Festuca arundinacea, Juncus gerardii aj.), výběžkatých geofytních travin (př. Bolboschoenus maritimus, Elytrigia repens aj.) a klonálních (Potentilla anserina aj.) i neklonálních bylin (Leontodon autumnalis aj.). Vyskytují se tu obligátní či fakultativní halofyty, mokřadní druhy, druhy luk, pastvin, ruderálních stanovišť nebo plevele. Optima dosahují koncem léta a začátkem podzimu. Mechové patro je vyvinuto slabě nebo chybí.
Společenstva tohoto svazu se vyskytují v oblastech zasolených půd, avšak osídlují relativně méně slané biotopy, případně okraje hodně slaných území. Mohou se vyskytovat v blízkosti lidských sídel nebo minerálních pramenů. V současnosti jsou omezena na synantropní biotopy, většinou ruderální, a jsou odkázána na antropogenní narušení půdy především zemědělskou činností. Půdy jsou těžké a zásadité, bohaté na ionty rozpustných solí (K+,Na+, Ca2+, Mg2+, Cl-), v zimě a na jaře vlhké, po zbytek roku pak většinou vyschlé.
Tento typ vegetace patří k nejohroženějším v ČR vůbec. Mizí vlivem změn vodního režimu, ruderalizace či zarůstání vyšší a konkurenčně schopnější vegetací. Vyžadují každoroční zvýšení hladiny vody na jaře a vyschnutí v létě, současně potřebují blokovat sukcesi pomocí pastvy či kosení a narušování drnu. Nebezpečí hrozí případnou absencí managementu.
V ČR rozlišujeme 3 asociace:
V ČR byla tato společenstva vázána na vlhká slaniska sloužící k pastvě, ale v současnosti existují údaje o indikačních druzích často ze synantropních lokalit v okolí rybníků, vesnic, úhorů, polních cest aj. V Čechách existují doklady o výskytu z okolí Chomutova, Mostu, Loun, Žatce, dolní Poohří a dolní Povltaví. Na Moravě existují doklady o výskytu z povodí dolních toků Dyje, Svratky, Litavy, a dále z okolí Čejče a z Hodonínska.
Mezi významné lokality řadíme víceméně všechny, neboť se jich do dnešní doby mnoho nedochovalo. Asociace Scorzonero parviflorae-Juncetum gerardii má významné lokality u Sedlce u Mikulova (NPR Slanisko u Nesytu) a u Rakvic na Břeclavsku. Loto tenuis-Potentilletum anserinae můžeme najít v SZ Čechách mezi Mostem, Chomutovem a Louny a na Moravě v dolním Podyjí od Znojma po Břeclav, a dále v okolí Hustopečí a Čejče. Agrostio stoloniferae-Juncetum ranarii je nejvzácnější, objevuje se na Podbořansku, v dolním Poohří, u Čejče, Hustopečí a místy i v dolním Podyjí. Nejnovější zmínka pochází od obce Radějov.
Velké hospodářské využití v dnešní době nemají, dříve se používaly jako pastviny a do současnosti se uchovaly díky přetrvávající zemědělské aktivitě na synantropních stanovištích. Jejich význam tak můžeme vidět především jako zdroj vzácných i kriticky či silně ohrožených druhů osídlujících zbytkové zasolené biotopy.
Chytrý M., Kučera T., Kočí M., (eds.) (2010): Katalog biotopů České republiky, ed. 2. - Agentura ochrany přírody a krajiny, Praha, p. 240-242.
Procházka F. et. al. (2001): Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). - Příroda, Praha.
Šumberová K., Novák J. & Sádlo J. (2007): Slaniskové trávníky (Festuco-Puccinellietea). - In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky 1. Travinná a keříčkovitá vegetace. - Academia Praha, p. 155-164.