Podhorská až subalpínská brusnicová vřesoviště / Genisto pilosae-Vaccinion
Diagnostické druhy
Konstantní druhy
Dominantní druhy
Ohrožené druhy
Krátká charakteristika
Přirozená nebo polopřirozená vřesoviště vyšších poloh s výskytem brusnic Vaccinium myrtillus a V. vitis-idaea.
Struktura a druhové složení
Druhově chudá vegetace tvořená většinou poměrně souvislým porostem nízkých keřů (Calluna vulgaris, Vaccinium myrtillus, V. vitis-idaea), jimiž prorůstají acidofilní druhy bylin, zejména traviny (např. Avenella flexuosa), ale i některé dvouděložné druhy acidofilních lesů či smilkových trávníků. Bohatě bývá vyvinuto mechové patro, ve kterém je konstantním druhem Pleurozium schreberi.
Stanoviště
Přirozeně se vyskytuje v subalpísnkém stupni nad horní hranicí lesa, ale také v montánním až kolinním stupni, kde osídluje stanoviště příliš extrémní pro výskyt zapojeného lesního porostu, jako jsou skalní hrany, terásky, strmé skalnaté svahy a droliny. Druhotně může osídlovat různá narušovaná nebo odlesněná stanoviště (okraje cest, haldy, paseky, opuštěné pastviny, lesní lemy). Jedná se o společenstva s výskytem v chladnějších a srážkově bohatších oblastech. Jsou vázána na mělké, živinami chudé a velmi kyselé půdy, často s vrstvou akumulovaného humusu.
Dynamika a management
Nejstabilnější je vegetace subalpínského bezlesí reprezentovaná především asociací Festuco supinae-Vaccinietum myrtilli. Poměrně stabilní jsou i borůvkové porosty lesních světlin, ovšem pouze na stanovištích se zablokovanou sukcesí. V ostatních případech hrozí zarůstání náletovými dřevinami. Naopak druhotně může tato vegetace vznikat na narušovaných stanovištích. Management přirozených stanovišť není nutný, pouze v Labských pískovcích je třeba odstraňovat nálety nepůvodní borovice vejmutovky (Pinus strobus).
Variabilita
Rozlišovány jsou tři asociace. Přirozená vegetace subalpínského stupně s dominantní borůvkou (Vaccinium myrtillus) a relativně vysokou pokryvností travin bývá označována jako as. Festuco supinae-Vaccinietum myrtilli. Porosty s dominantním vřesem (Calluna vulgaris), zpravidla osídlující sekundárně odlesněná stanoviště, jsou řazeny do as. Vaccinio-Callunetum vulgaris. Poslední asociací, přirozeně se vyskytující především na malých skalnatých lesních světlinách, je Calamagrostio arundinaceae-Vaccinietum myrtilli, v níž dominují Vaccinium myrtillus a Avenella flexuosa.
Rozšíření v ČR
Poměrně hojně ve všech pohořích České republiky (zejména Sudetská pohoří), v podhůří sestupuje až do kolinního stupně.
Významné lokality
Vysoké partie Krkonoš a Šumavy (snad také Hrubého Jeseníku a Králického Sněžníku), kde je nejvyšší diverzita (výskyt všech tří asociací).
Význam
Porosty nemají žádný hospodářský význam a nejsou na ně striktně vázány žádné ohrožené druhy. V krajině mohou plnit půdoochrannou a protierozní funkci. Ochranu zasluhují pouze přirozené porosty jako reliktní vegetační typy.
Literatura
Grulich V. (2012): Red List od vascular plants of the Czech republic: 3rd edition. – Preslia 84: 631-645.
Chytrý M., Härtel H. (2010): Genisto pilosae-Vaccinion Br.-Bl. 1926. – In: Chytrý M. (ed), Vegetace České republiky 1. Travinná a keříčková vegetace, Academia, Praha, p. 311–319.
Zpracoval: Vojtěch Taraška
Recenzoval: Martin Duchoslav
