Vegetace rákosin a ostřicových porostů na štěrkových až písčitých substrátech zaplavovaných břehů středních toků řek podhorských oblastí a pahorkatin.
Zapojené porosty ostřic, rákosin a vysokých trav, často druhově chudé. Dominují druhy Phalaris arundinacea, Carex buekii, Urtica dioica v doprovodu s druhy rákosin a ostřicových porostů (např. Lycopus europaeus, Lysimachia vulgaris), mezofilnimi ruderálními druhy (např. Aegopodium podagraria, Rumex obtusifolius, Ranunulus repens). Přítomny bývají též druhy vlhkých luk (např. Vicia cracca, Poa palustris, Symphytum officinale). Mechové patro často chybí, nebo je zastoupeno jen ve velmi malé míře.
Jde o porosty více či méně intenzivně zaplavovaných břehů řek, preferující štěrkovité, písčité až hlinitopísčité půdy s nízkým obsahem humusu. Tato místa jsou dynamická a podléhají pravidelné vodní erozi. Typickými stanovišti jsou říční náplavy, písčité lavice, aluviální terasy, příbřežní valy.
Přirozená vegetace, rostoucí na aluviálních náplavech pravidelně zaplavovaných břehů řek, na něž je adaptována dobrou schopností vegetativního šíření a osídlování nově vzniklých náplavů. V závislosti na intenzitě těchto záplav se mění i druhové složení porostu. Na sušších místech s méně častými záplavami a sekundárních stanovištích se více prosazují ruderální druhy.
V ČR jsou udávány tři asociace: První (Rorippo-Phalaridetum arundinaceae), typická pro dynamická stanoviště středních toků řek. Druhá (Caricetum buekii), s dominantní Carex buekii, je typická zejména pro širší nivy meandrujících řek. Třetí (Tussilagini farfarae-Calamagrostietum pseudophragmitae) nalezneme zejména v karpatské části republiky, podél divočících podhorských řek.
Roztroušeně podél středních a dolních toků řek v celé ČR, např. Berounka, Lužnice, Ostravice, horní Vltava, střední Polabí aj.
Jde o porosty bez hospodářského využití, v minulosti mohly být místy sečeny na stelivo. Téměř bez ohrožených druhů. Vyjímkou může být kriticky ohrožená Calamagrostis pseudophragmites. Negativní vliv mohou mít regulace říčních toků.
Chytrý M. (2011): Phalaridion arundinaceae Kopecký 1961. - In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky 3. Vodní a mokřadní vegetace, Academia, Praha, p. 487-498.