Nízká vegetace obnažených den, zahrnující dvouděložné byliny a jednoleté traviny většinou do výšky 10 cm.
Na substrátech s rozličnými chemickými i fyzikálním složením se vyskytují mnohé druhy tohoto svazu (např. Gnaphalium uliginosum, Juncus bufonius, Limosella aquatica a Peplis portula). Carex bohemica, Coleanthus subtilis, Cyperus fuscus, Elatine hydropiper, Gypsophila muralis mají vzhledem k substrátu úzkou ekologickou valenci, tudíž se podle jejich výskytu rozlišují konkrétní asociace.
Výskyt na obnažených dnech rybích sádek, rybníků, na obnažených okrajích říčních ramen, jezer, přehradních nádrží a na náplavech, kde je substrát tvořen nejčastěji hlinitým či jílovým bahnem nejlépe s obsahem humusu, nebo i pískem či štěrkem. Rostou na stanovištích, kde je dno v době klíčení semen mělce zaplaveno a poté postupně vysychá a kde v době květu a dozrávání semen bývá povrch substrátu suchý či stále ještě mírně vlhký. Ideální půda je kyselá nebo lehce bazická.
Vegetace reprezentuje iniciální stádia sukcese na periodicky zaplavovaných substrátech. Na obnažených dnech rybníků se vyskytují při záměrném letnění, jež trvá minimálně dva měsíce, či v létě při nedostatku vody. Dříve se tento svaz vyskytoval mnohem hojněji, neboť se letnění rybníků praktikovalo více. Dnes je to z hlediska ekonomických a vodohospodářských důvodů omezeno. Ovšem na dvouhorkových rybnících, kdy se v prvním roce nasazují ryby a tedy se stále udržuje nizší hladina, se tento typ vegetace vyskytuje pravidelně. Jednotlivé druhy svazu Eleocharition ovatae reagují na výrazné střídání vlhkosti substrátu v průběhu vegetačního období změnami ve struktuře morfologické i anatomické, změnami v délce vegetačního cyklu či vytvořením různého množství biomasy.
Svaz je na území ČR reprezentován třemi asociacemi: (a) Polygono-Eleocharitetum ovatae, v níž převažují traviny (např. Carex bohemica, Colleanthus subtillis, Eleocharis ovata, Juncus bufonia) s malou pokryvností mechorostů, vyskytující se na dnech letněných rybníků. Oproti ostatním asicoacím ve svazu je pro tyto druhy charakterický substrát s velkým obsahem dusíku a humusu. (b) Cyperetum micheliani, s dominancí Cyperus fuscus či Juncus bufonius, mající charakter nízkých trávníků, kde mechové patro dosahuje místy až 50%. Oproti Polygono-Eleocharitetum ovatae je tato asociace mnohem odolnější vůči vyschnutí substrátu. (c) Asociace Stellario uginosae-Isolepidetum setaceae je vegetace, pro niž jsou v jejích raných stádiích sukcese důležité vydatné srážky, které zajišťují trvalou vlhkost substrátu. Porosty se vyskytují na hrubozrnějších substrátech.
Mimo horské polohy roztroušeně na vhodných lokalitách, koncentrace v rybničních oblastech. Je vzácná v oblastech s malým srážkovým úhrnem.
Při letnění obohacují svou biomasou obnažená dna. Přispívají tak k mineralizaci, provzdušnění a ke zlepšení produktivity rybníka. Tento typ vegetace má také význam pro uchování ohrožených druhů.
Šumberová K. (2011): Svaz MAA Eleocharition ovatae Philippi 1968. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky 3. Vodní a mokřední vegetace, Academia, Praha, p. 312-328.