violka vyvýšená / Viola elatior

Hlavní znaky

- statné rostliny bez přízemní růžice listů
- lodyhy přímé, odstále chlupaté
- čepel podlouhle kopinatá, na bázi uťatá
- řapíky křídlaté, chlupaté
- palisty velké, úzce eliptické až kopinaté, hrubě zubaté, delší než řapíky
- květy modré, na bázi s bělavou skvrnou
- ostruha zelenavá, krátká

Počet chromozómů: 40

Ekologie

Pláště lužních lesů, křoviny v aluviích velkých řek a slatinné louky, na vlhkých, střídavě zaplavovaných, minerálně bohatých půdách.

Rozšíření

V ČR velmi vzácně, pouze v nejteplejších oblastech. Recentní lokality se nachází na jižní Moravě (především v oblasti soutoku Moravy a Dyje), ve východním Polabí a v dolním Poohří.

Zajímavosti

Nejvyšší a zároveň jedna nejvzácnějších violek ve střední Evropě.

Podobné druhy

Viola canina, Viola pumila, Viola stagnina

Literatura

Kirschner J. & Skalický V. (1990): Viola L. – In: Hejný S. et Slavík B. [eds.], Květena České republiky, vol. 2. – Academia, Praha, 394–431.
Mereďa P. jun, Mártonfi P., Hodálová I., Šípošová H. & Danihelka J. (2008b): Violaceae Batsch. – In: Goliášová Š. & Šípošová H. [eds.]: Flóra Slovenska VI/1. – Veda, Bratislava, 80–190.
Valentine D. H., Merxmüller H. & Schmidt A. (1968): Viola L. – In: Tutin T. G., Heywood V. H., Burges N. A., Moore D. M., Valentine D. H., Walters S. M., Webb D. A. [eds.]: Flora Europaea, Vol. 2. – Cambridge: University Press, 270–282.

Zpracoval: Michal Hroneš