violka psí / Viola canina

Synonyma

Viola ericetorum Schrader ex Link
Viola flavicornis Sm.
Viola montana L.

Hlavní znaky

- rostliny bez přízemní růžice listů
- lodyhy poléhavé, vystoupavé až přímé
- čepel vejčitě kopinatá až trojúhelníkovitá, na bázi srdčitá
- řapíky nápadně delší než palisty
- palisty kopinaté, třásnitě zubaté až nesouměrně hrubě zubaté
- květy modré nebo modrofialové, na bázi s bělavou skvrnou
- ostruha bělavá, na konci obvykle oblá

Počet chromozómů: 40

Variabilita

V ČR lze rozlišit dva morfotypy: rostliny s přímými lodyhami, listy na bázi uťatými, většími palisty a korunními lístky eliptickými jsou označovány jako violka psí horská či Ruppova (Viola canina subsp. ruppii), zatímco za nominátní podruh jsou považovány rostliny poléhavými až vystoupavými lodyhami, listy na bázi srdčitými a korunními lístky obvejčitými.

Ekologie

Pastviny, meze, suché i mezofilní louky, okraje lesů a křovin, na půdách chudších hlinitých až písčitých.

Rozšíření

Roztroušeně až hojně, od nížin do hor.

Podobné druhy

Viola elatior, Viola pumila, Viola riviniana, Viola stagnina

Literatura

Kirschner J. & Skalický V. (1990): Viola L. – In: Hejný S. et Slavík B. [eds.], Květena České republiky, vol. 2. – Academia, Praha, 394–431.
Mereďa P. jun, Mártonfi P., Hodálová I., Šípošová H. & Danihelka J. (2008b): Violaceae Batsch. – In: Goliášová Š. & Šípošová H. [eds.]: Flóra Slovenska VI/1. – Veda, Bratislava, 80–190.
Valentine D. H., Merxmüller H. & Schmidt A. (1968): Viola L. – In: Tutin T. G., Heywood V. H., Burges N. A., Moore D. M., Valentine D. H., Walters S. M., Webb D. A. [eds.]: Flora Europaea, Vol. 2. – Cambridge: University Press, 270–282.

Zpracoval: Michal Hroneš