violka nízká / Viola pumila

Synonyma

Viola canina subsp. pumila (Chaix) Rouy et Fouc.

Hlavní znaky

- vytrvalé rostliny s olistěnými květonosnými lodyhami bez přízemní růžice listů
- čepel úzce kopinatá až podlouhlá, na bázi klínovitě sbíhavá, lysá
- řapíky tuhé, úzce křídlaté
- palisty kopinaté, napravidelně zubaté, u nejvyšších lodyžních listů delší než řapík
- květy světle modré až světlemodrofialové, na bázi bělavé
- ostruha je krátká, nazelenalá
- tobolky lysé

Počet chromozómů: 40

Ekologie

Periodicky zaplavované louky, slatiny a slatinná svahová prameniště, na bazických, minerálně bohatých, vlhkých půdách. Vyskytuje se převážně ve společenstvech svazů Deschampsion caespitosae, Molinion a Caricion davallianae.

Rozšíření

Vzácně, především v nížinách v okolí větších řek a regionech s výskytem slatin.

Podobné druhy

Literatura

Kirschner J. & Skalický V. (1990): Viola L. – In: Hejný S. et Slavík B. [eds.], Květena České republiky, vol. 2. – Academia, Praha, 394–431.
Mereďa P. jun, Mártonfi P., Hodálová I., Šípošová H. & Danihelka J. (2008b): Violaceae Batsch. – In: Goliášová Š. & Šípošová H. [eds.]: Flóra Slovenska VI/1. – Veda, Bratislava, 80–190.
Valentine D. H., Merxmüller H. & Schmidt A. (1968): Viola L. – In: Tutin T. G., Heywood V. H., Burges N. A., Moore D. M., Valentine D. H., Walters S. M., Webb D. A. [eds.]: Flora Europaea, Vol. 2. – Cambridge: University Press, 270–282.

Zpracoval: Michal Hroneš