violka slatinná / Viola stagnina

Synonyma

Viola canina subsp. stagnina (Kit. ex Schult.) Rouy et Fouc.
Viola persicifolia Schreber sensu auct.

Hlavní znaky

- vytrvalé rostliny s olistěnou květonosnou lodyhou bez přízemních listů
- čepele úzce kopinaté až úzce trojúhelníkovité, na bázi obvykle uťaté, na rubu na žilkách pýřité
- řapíky lysé, v horní části křídlaté
- palisty široce čárkovité až úzce kopinaté, hrubě zubaté až celokrajné, obvykle stejně dlouhé nebo kratší než řapík
- květy krémově bílé až velmi světle modré či fialové
- ostruha tupá, nazelenalá

Počet chromozómů: 20

Ekologie

Slatinné louky, okraje lužních lesů a křovin, na minerálně bohatých půdách.

Rozšíření

V ČR se vyskytuje roztroušeně až vzácně, především v úvalech větších toků a v rybničních pánvích.

Podobné druhy

Viola canina, Viola elatior, Viola pumila

Literatura

Kirschner J. & Skalický V. (1990): Viola L. – In: Hejný S. et Slavík B. [eds.], Květena České republiky, vol. 2. – Academia, Praha, 394–431.
Mereďa P. jun, Mártonfi P., Hodálová I., Šípošová H. & Danihelka J. (2008b): Violaceae Batsch. – In: Goliášová Š. & Šípošová H. [eds.]: Flóra Slovenska VI/1. – Veda, Bratislava, 80–190.
Valentine D. H., Merxmüller H. & Schmidt A. (1968): Viola L. – In: Tutin T. G., Heywood V. H., Burges N. A., Moore D. M., Valentine D. H., Walters S. M., Webb D. A. [eds.]: Flora Europaea, Vol. 2. – Cambridge: University Press, 270–282.

Zpracoval: Michal Hroneš