Nízké akátiny suchých stanovišť na mělké půdě.
Nízké (do 5 m), často rozvolněné stromové nebo keřovité porosty akátu, místně i výskytem xerofilních křovin (např. Juniperus communis, Crataegus sp. div.). Bylinné patro má vysokou pokryvnost, bývá druhě bohaté, s typickým výskytem druhů suchých trávníků a světlých suchých lesů (např. Carex humilis, Euphorbia cyparissias, Melica transsilvanica).
Převážně extrémnější svahy v říčních údolích, J orientované, výslunné, s mělkými, skeletovými půdami na různých, většinou tvrdých, horninách.
Porosty vznikají invazí akátu do vegetace suchých trávníků. Odstranění akátu mnohdy nevede k obnově původní vegetace suchých trávníků, protože v půdě je dostatek živin (dostupný dusík) a převáží vysoké trávy (ovsík, třtina křovištní).
Na území ČR je uváděna pouze jedna asociace - Melico transsilvanicae-Robinietum pseudoacaciae Kolbek et Vítková in Kolbek et al. 2003, nízké až keřovité akátiny teplých skalnatých strání.
Skalní výchozy v říčních údolích (Vltava, Labe, Berounka aj.), ale i mimo údolí na stepních lokalitách např. v Českém středohoří aj.
Protierozní funkce. Akát vytlačuje některé ohrožené druhy, jiné ohrožené druhy však pod ním prospívají stejně nebo i lépe. Asanace akátu by proto měla být pečlivě vážena.
Kolbek J., Vítková M. & Větvička V. (2004): Z historie středoevropských akátin a jejich společenstev. Zprávy České Bot. Společn. 39: 287–298.
Vítková M. & Kolbek J. (2010): Vegetation classification and synecology of Bohemian Robinia pseudacacia stands in Central European context. Phytocoenologia, 40 (2-3), 205–241.
Vítková M., Tonika J. & Vítek O. (2004): Stanovištní charakteristika akátových porostů na území Čech. Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 39: 139–153.