Společenstva bublinatek mezotrofních nebo přirozeně eutrofních, mělkých, avšak nevysychavých vodních nádrží.
Druhově velmi chudá společenstva submerzních bylin, většinou s nesouvislým porostem pleustofytů. Často dominují okřehky, především Lemna minor, někdy též Chara hispida. Dále se vyskytují druhy rodu Utricularia (U. australis, U. vulgaris). Vzácně (a v České republice výhradně druhotně) se může vyskytovat Aldrovanda vesiculosa.
Mělké nevysychavé vodní nádrže, aluviální tůně, slepá ramena řek, extenzívně obhospodařované rybníky nebo zatopené pískovny se střední i vyšší mírou eutrofizace, vždy s dostatečně průhlednou vodou. Osídluje vody s kyselou až mírně zásaditou reakcí. Především as. Lemno-Utricularietum vyžaduje vyšší obsah vápníku. Může osídlovat i nádrže s kolísavou hladinou nebo dočasně vysychavé, musí však zůsat alespoň mokrý substrát na dně.
V posledních letech vegetace ustupuje v důsledku změn vodního režimu stanovišť, zazemňování nebo snižování průhlednosti vody. Často podléhá konkurenčně silnějším druhům. Pro zachování je potřeba především vhodný hydrologický režim stanovišť, někdy je nutné též odstranění sedimentů dna. Druhotně osídluje některá antropogenní stanoviště.
Z území ČR jsou známy dvě asociace. Běžnější je as. Utricularietum australis s dominantní Utricularia australis, která se vyskytuje od nížin do pahorkatin a díky nižším ekologickým nárokům osídluje i antropogenní stanoviště. Vzácnější as. Lemno-Utricularietum s dominantní Utricularia vulgaris je známá pouze z aluviálních tůní a slatiništních komplexů středního Polabí.
Roztroušeně od nížin do pahorkatin. Především ve středním Polabí a v jižních Čechách, ale i jinde. Na Moravě vzácnější (např. Podyjí, soutok Moravy a Dyje aj.).
Hrabanov u Lysé nad Labem
Zvyšování biodiverzity ve vodních ekosystémech. Výskyt ohrožených druhů: Utricularia vulgaris a Aldrovanda vesiculosa jsou kriticky ohroženými druhy (C1), U. australis druh vyžadující pozornost (C4).
Grulich V. (2012): Red List od vascular plants of the Czech republic: 3rd edition. – Preslia 84: 631-645.
Šumberová K. (2011): Utricularion vulgaris Passarge 1964. – In: Chytrý M. (ed), Vegetace České republiky 3. Vodní a mokřadní vegetace, Academia, Praha, p. 80 – 86.