Vegetace makrofyt stojatých nebo mírně tekoucích vod se střední až vysokou mírou eutrofizace, v níž převažují mohutné, ve dně kořenící dvouděložné byliny se vzplývavými listy nebo listovými růžicemi.
Druhově velmi chudá společenstva, někdy až monocenózy. Dominují druhy s natantními listy nebo listovými růžicemi (Nuphar luteus, Nuphar pumila, Nymphaea alba, Nymphaea candida, Nymphoides peltata, Persicaria amphibia, Trapa natans), které brání pronikání světla pod hladinu a silně tak potlačují rozvoj submerzních druhů. Ty bývají zpravidla přitomny, bývají však zastoupeny pouze jedním nebo několika málo druhy (např. Ceratophyllum demersum). Na hladině se dále uplatňují některé drobné pleustofyty jako Lemna minor nebo Spirodela polyrhiza a do společenstev mohou vstupovat i rákosiny.
Aluviální tůně, rybníky, mrtvá ramena, někdy i pomaleji tekoucí vody kanálů nebo dolních toků řek. Vodní nádrže (20-)100-150(-250) cm hluboké, dobře osluněné, s hladinou jen mírně kolísající, někdy s výraznějším kolísáním nebo dokonce občasným vysycháním. Vody mezotrofní až eutrofní, s alkalickou reakcí, méně často kyselé. Dno umožňující zakořenění a přežívání oddenků, většinou s vrstvou organogenního sedimentu.
Asociace (s výjimkou Trapetum natantis, Nymphoidetum peltatae a částečně Nymphaeetum candidae) se objevují až na stanovištích v pokročilejší fázi sukcese, kde již došlo k vytvoření organogenního bahna na dně. Vysokou produkcí biomasy pak přispívají k rychlejšímu zazemňování, takže po určité době bývají nahrazena společenstvy navazujícího sukcesního stádia (především tř. Lemnetea nebo rákosinami). Dlouhodobě se ovšem mohou přirozeně udržovat v územích, kde dochází k pravidelným disturbancím např. vlivem záplav. Vzhledem k charakteru diaspor se obtížněji šíří na větší vzdálenosti. Ohrožení spočívá ve změnách vodního režimu, odvodňování, intenzifikaci rybničního hospodaření a zazemňování tůní. Vhodným managementem je proto odstraňování sedimentů dna.
Jednotlivé asociace se rozlišují především na základě dominantního druhu. Rozlišováno je těchto sedm asociací: Nymphaeo albae-Nupharetum luteae s dominantním stulíkem žlutým (Nuphar lutea). Nymphaeetum albae s dominantním leknínem bílým (Nymphaea alba). Nymphaeetum candidae s dominantním leknínem bělostným (Nymphaea candida). Nupharetum pumilae s dominantním stulíkem malým (Nuphar pumila). Trapetum natantis s dominantní kotvicí plovoucí (Trapa natans). Nymphoidetum peltatae s dominantním plavínem štítnatým (Nymphoides peltata). Potamo natantis-Polygonetum natantis s dominantním rdesnem obojživelným (Persicaria amphibia).
Porosty svazu se vyskytují roztroušeně od nížin do pahorkatin, vzácněji i v horách. Hojnější jsou především v okolí velkých řek a jejich aluviích (Labe, Morava, Vltava, Dyje) a v rybničních oblastech (Třeboňsko).
Zachování tradičního krajinného rázu nížinných aluvií. Zvyšování biodiverzity stojatých vod s pozitivním přínosem pro rybniční hospodaření. Příliš husté porosty však mohou bránit prohřívání a prokysličování vody, pak je jejich význam spíše negativní. Některá společenstva jsou dekorativní, často uměle zakládána pro okrasu. Asociace Potamo natantis-Polygonetum natantis má využití také v rekultivaci krajiny. Na některá společenstva jsou vázány kriticky ohrožené druhy.
Vzhledem k tomu, že se jedná mnohdy o společenstva tvořená dekorativními druhy (Nymphaea sp.), které bývají často pěstovány, ale i vysazovány do volné přírody, hrozí jejich genetická koroze s nepůvodními genotypy nebo i příbuznými druhy, s nimiž se mohou křížit.
Grulich V. (2012): Red List od vascular plants of the Czech republic: 3rd edition. – Preslia 84: 631-645.
Šumberová K. (2011): Nymphaeion albae Oberdorfer 1957. – In: Chytrý M. (ed), Vegetace České republiky 3. Vodní a mokřadní vegetace, Academia, Praha, p. 105–132.