Mokřadní olšiny / Alnion glutinosae

Diagnostické druhy

Alnus glutinosa, Carex acutiformis, Carex elongata, Frangula alnus, Lycopus europaeus, Solanum dulcamara, Thelypteris palustris

Konstantní druhy

Alnus glutinosa, Caltha palustris, Deschampsia cespitosa, Filipendula ulmaria, Frangula alnus, Galium palustre agg., Lycopus europaeus europaeus, Lysimachia vulgaris, Ranunculus repens, Solanum dulcamara, Urtica dioica

Dominantní druhy

Alnus glutinosa, Carex acutiformis

Ohrožené druhy

Calla palustris, Dryopteris cristata, Stellaria longifolia, Thelypteris palustris

Krátká charakteristika

Mokřadní olšiny na mokrých až zbahnělých půdách typu fen či anmór, s vysokou hladinou stagnující podzemní vody.

Struktura a druhové složení

Výrazně světlé porosty s dominantní olší lepkavou (Alnus glutinosa), místy se slabou příměsi břízy pýřité (Betula pubescens), zejména na živinami chudších kyselých půdách, i dalších dřevin (např. Salix fragilis  či Quercus robur). V keřovém patře se nejčastěji vyskytuji druhy Frangula alnus, Rubus idaeus, Salix aurita, S. cinerea (v nižších polohách zpravidla vrba popelavá), Sorbus aucuparia, případně i Prunus padus subsp. padus.
Ve "fázi zralosti" se v mokřadních olšinách v důsledku rozkladu slatiny tvoří kopečkovitý mikroreliéf, který podmiňuje diferenciaci bylinného patra podél vlhkostního gradientu za vzniku typické mozaikovité struktury.  Na vyvýšeninách kolem pat olší se vyskytují relativně suchomilné druhy (např. Dryopteris carthusiana, Athyrium filix-femina či Impatiens noli-tangere), ve sníženinách (šlencích), které jsou aspoň na jaře zaplavovány vodou, rostou vysoké ostřice (Carex acutiformis, C. elongata, C. riparia aj.) a další vlhkomilné rostliny (Caltha palustris, Iris pseudacorus, Calamagrostis canescens, Deschampsia cespitosa, Galium palustre s. l., Lycopus europaeus, Lysimachia vulgaris, Scirpus sylvaticus, Glyceria maxima aj.). Mokřadní olšiny obvykle postrádají druhy mezofilních listnatých lesů. V mechovém patře převažují vlhkomilné druhy mechů – Sphagnum palustre, S. squarrosum, Brachythecium rivulare, Calliergonella cuspidata, Plagiomnium affine, P. undulatum a Plagiothecium denticulatum aj.

Stanoviště

Mokřadní olšiny se nejčastěji vyskytují v zamokřených terénních sníženinách a v širokých říčních nivách, na okrajích rybníků, na lesních močálech, převážně v nížinách a pahorkatinách, vzácněji vystupují až do submontánního stupně (např. ve VVP Libavá). Voda po většinu roku stagnuje v úrovni půdního povrchu nebo jej dlouhodobě přeplavuje, takže půdy jsou nedostatečně provzdušněné. Sukcesně (v hydrosérii při zarůstání mezotrofních až oligotrofních vod) tyto mokřadní olšiny často navazují na společenstva bažinných vrbin svazu Salicion cinereae. V dalším vývoji směřují mokřadní olšiny většinou k lužním lesům svazu Alnion incanae (nejoligotrofnější porosty v rašelinné březiny).

Dynamika a management

Dynamika mokřadních olšin (Jeník 1980, Pokorný et al. 2000) - zahrnuje 4 hlavní fáze:

(1) fáze nástupu – mladé olše osídlují slatinnou půdu v ostřicovém slatiništi nebo mokřadní vrbině; probíhá akumulace slatiny
(2) fáze výstavby – porost olše se zapojuje, klesá hladina podzemní vody, stagnuje tvorba slatiny, do porostu pronikají sciofytní byliny
(3) fáze zralosti – dobře vyvinuté stromové patro, v zástinu olše nezmlazuje, slatina se rozkládá, vznikají kopečky a prohlubně, v prohlubních se dlouhodoběji udržuje voda
(4) fáze ústupu – ve stáří 100 až 150 let olše odumírají věkem a vyvracejí se, dochází k silnému zamokření, vracejí se slatiništní druhy, obnovuje se akumulace slatiny.

Mokřadní olšiny jsou ohroženy zejména odvodňováním a následnou výsadbou smrku na odvodněné plochy, zčásti též zavážením terénních depresí.  Nezbytným předpokladem jejich dlouhodobého výskytu v krajině je (1) udržování vysoké hladiny podzemní nejen ve vlastní olšině, ale i v okolní krajině, která je v kontaktu s tímto cenným biotopem, a (2) zachování přirozené dřevinné skladby s dominancí olše lepkavé.

Variabilita

V rámci svazu Alnion glutinosae jsou v současnosti rozlišovány 3 asociace (viz např. Douda 2008):
as. Thelypterido palustris-Alnetum glutinosae Klika 1940 – zahrnuje společenstvo bažinných olšin na rašelinných, živinami chudých kyselých substrátech. V rozvolněném E3 dominují Alnus glutinosa a Betula pubescens, v příměsi mohou přistupovat světlomilné dřeviny, Pinus sylvestris či Betula pendula. Keřové patro zastupuje nejčastěji Frangula alnus. Charakteristickou složkou E1 jsou acidofilní a oligotrofní druhy, jako např. Carex canescens, C. nigra,Trientalis europaea, Vaccinium myrtillus či Viola palustris, včetně hydrofilních taxonů tolerujících nízkou zásobu živin v půdě (Equisetum fluviatile, C. rostrata, Phragmites australis aj.). V dobře vyvinutém mechovém patře převládají zástupci rodu Sphagnum.

as. Carici elongatae-Alnetum glutinosae Schwickerath 1933 – zahrnuje společenstvo bažinných olšin na živinami bohatých organických substrátech (glejové půdy, slatinné půdy až slatiny). Ve více či méně uzavřeném E3 dominuje Alnus glutinosa, keřové patro často zastupují druhy Frangula alnus a Salix cinerea. S ohledem na mikrostanovištní heterogenitu je bylinné patro prostorově diferencováno: mezofilní druhy, jako např. Dryopteris carthusiana či Oxalis acetosella, hostí vyvýšeniny kolem pat olší, zatímco hygrofilní resp. hydrofilní taxony  jsou vázány na zavodněné prohlubně (Carex elongata, Iris pseudacorus, Lysimachia thyrsiflora, Calamagrostis canescens, Lemna minor aj.). Na rozdíl od as. Thelypterido palustris-Alnetum glutinosaese v druhové skladbě pravidelně vyskytují druhy eutrofních půd (Caltha palustris, Glyceria maxima, Urtica dioica aj.), naopak chybí oligotrofní druhy.

as. Carici acutiformis-Alnetum glutinosae Scamoni 1935  – zpravidla představuje mladá sukcesní stadia bažinných olšin na eutrofních stanovištích dřívějších mokrých luk. Víceméně zapojené stromové patro tvoří  Alnus glutinosa, v E2 se nejčastěji vyskytují druhy Frangula alnus a Salix cinerea. Díky výrazné dominanci graminoidních druhů (hlavně Carex acutiformis, Scirpus sylvaticus, Carex paniculata a Carex cespitosa) získává bylinné patro charakteristický travinný vzhled; ten místy narušují druhy vlhkých luk svazu Calthion, jako např. Angelica sylvestris, Filipendula ulmaria, Cirsium oleraceum či Cirsium palustre. Jen vzácně jsou zde zastoupeny druhy obvykle vázané na pozdější sukcesní stadia mokřadních olšin (Carex elongata, Calamagrostis canescens  aj.). V rámci variability této asociace, v závislosti na množství živin a nadmořské výšce, je možné rozlišit dva vegetační typy lišící se dominantou (viz Douda 2008): (1) bažinné olšiny s dominancí Carex acutiformis vázané na eutrofní stanoviště nížin a pahorkatin (ca 240-400 m n.m.), a (2) bažinné olšiny s dominancí Scirpus sylvaticus, vyskytující se na méně eutrofních biotopech ve vyšších nadmořských výškách (400-650 m n.m.). Tato relativně vzácná asociace patří v ČR mezi ustupující vegetační typy.

Byla zaznamenána některá degradační stadia bažinných olšin, vzniklá zejména v důsledku narušení přirozeného vodního režimu. Odvodnění obvykle zvyšuje zastoupení některých druhů jako Carex brizoides, Deschampsia cespitosa, Rubus sp. div., Scirpus sylvaticus, Carex cespitosa aj.

V nedávné době Moravec et al. (1995) a Neuhäuslová (2003) navrhli klasifikaci mokřadních olšin, odrážející dostupnost živin a půdní reakci. Rozlišili následující asociace, dále diferencované na subasociace: Carici acutiformis-Alnetum glutinosae, Carici elongatae-Alnetum glutinosae a Calamagrostio canescentis-Alnetum glutinosae.

Rozšíření v ČR

Roztroušeně a zpravidla jen maloplošně po celém území České republiky od nížin do submontánního stupně (na ploše ca 3900 ha), hojněji zejména na Chebsku, Karlovarsku, v Brdech, jihočeských pánvích, na Českomoravské vrchovině, v České křídové tabuli, ve středním Pomoraví, na Hodonínsku a Ostravsku.

Na jz. Slovensku se vyskytuje NPR Šúr, která svou rozlohou (991 ha) představuje nejrozsáhlejší souvislý komplex mokřadních slatinných olšin ve střední Evropě.

Významné lokality

PR Kačení louka, NPR Břehyně-Pecopala, PR Přemyšov, PP Milíčovský les a rybníky, PP Nový rybník u Soběslavi, PP Prameniště Blatovského potoka, PP a EVL Lanškrounské rybníky, NPR Stará řeka, NPP Klokočka, NPP Rečkov

Význam

Význam porostů mokřadních olšin spočívá především v mimoprodukčních funkcích (vodoochranné i půdoochranné), dále ve zvyšování biodiverzity krajinné mozaiky a zlepšování lokálního klimatu (díky vysoké rychlosti transpirace olše).

Literatura

Moravec J., Balátová-Tuláčková E., Blažková D., Hadač E., Hejný S., Husák Š., Jeník J., Kolbek J., Krahulec F., Kropáč Z., Neuhäusl R., Rybníček K., Řehořek V. & Vicherek J. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. Ed. 2. Severočeskou Přír., Příl. 1995: 1–206.
Neuhäuslová Z. (2003): Alnion glutinosae. – In: Moravec J. (ed.), Přehled vegetace České republiky, Svazek 4, Vrbotopolové luhy a bažinné olšiny a vrbiny, p. 44–57, Academia, Praha.
Douda J. (2008): Formalized classification of the vegetation of alder carr and fl oodplain forests in the Czech Republic. Preslia 80: 199–224.
Neuhäuslová Z., Blažková D., Grulich V., Husová M., Chytrý M., Jeník J., Jirásek J., Kolbek J., Kropáč Z., Ložek V., Moravec J., Prach K., Rybníček K., Rybníčková E. & Sádlo J. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. Textová část. Academia, Praha.
Pokorný P., Klimešová J.
& Klimeš L. (2000): Late holocene history and vegetation dynamics of a floodplain alder carr: A case study from eastern Bohemia, Czech Republic. Folia Geobotanica 35: 43-58.
Jenik J. (1980): Struktura slatinne olšiny (Carici elongatae-Alnetum) v regresivni fazi. In: Zborn. Ref. 3. Zjazdu SBS, pp. 53
57, Zvolen.
Chytrý M. & Tichý L. (2003):  Diagnostic, constant and dominant species of vegetation classes and alliances of the Czech Republic: a statistical revision. Folia Facultatis Scientiarum Naturalium Universitatis Masarykianae Brunensis 108: 1–231.

Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. (eds.) (2010): Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.



Zpracoval: Lubomír Kincl

Porost

© Martin Duchoslav

Mokřadní olšiny <i>(Alnion glutinosae)</i>

Porost

© Lubomir Kincl

Mokřadní olšiny <i>(Alnion glutinosae)</i>

Detail porostu

© Martin Duchoslav

Mokřadní olšiny <i>(Alnion glutinosae)</i>