Květnaté bučiny a jedliny / Fagion

Diagnostické druhy

Abies alba, Actaea spicata, Athyrium filix-femina, Carex sylvatica, Dentaria bulbifera, Dentaria enneaphyllos, Dryopteris filix-mas, Fagus sylvatica, Festuca altissima, Galeobdolon luteum, Galium odoratum, Hordelymus europaeus, Mercurialis perennis, Mycelis muralis, Oxalis acetosella, Prenanthes purpurea, Sanicula europaea, Senecio ovatus, Viola reichenbachiana

Konstantní druhy

Athyrium filix-femina, Dentaria bulbifera, Dryopteris filix-mas, Fagus sylvatica, Galeobdolon montanum, Galium odoratum, Mercurialis perennis, Mycelis muralis, Oxalis acetosella, Poa nemoralis, Senecio ovatus, Viola reichenbachiana

Ohrožené druhy

Dentaria glandulosa, Euphorbia amygdaloides, Hacquetia epipactis

Krátká charakteristika

Zapojená lesní společenstva s dominantním bukem lesním (Fagus sylvatica) či jedlí (Abies alba) převážně na eutrofních hnědých lesních půdách ve středních nadmořských výškách.

Struktura a druhové složení

Ve stromovém patře je dominantní buk nebo jedle, vzácně bývá přimíšen habr (Carpinus betulus), duby (Quercus robur, Q. petraea), javor klen (Acer pseudoplatanus), lípa srdčitá (Tilia cordata) a další druhy. Keřové patro má malou pokryvnost a tvoří ho kromě mladých jedinců stromových dominant také např. líska obecná (Corylus avellana), zimolezy (Lonicera xylosteum, L. nigra) nebo jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) aj. Bylinné patro bývá obvykle bohatě vyvinuté a je tvořeno mezofilními lesními druhy jako například svízel vonný (Galium odoratum), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), kyčelnice devítilistá (D. enneaphyllos), kostřava nejvyšší (Festuca altissima), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), ječmenka evropská (Hordelymus europaeus), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), violka lesní (Viola reichenbachiana), papratka samičí (Athyrium filix-femina), mléčka zední (Mycelis muralis), strdivka jednokvětá (Melica uniflora) aj.

Stanoviště

Květnaté bučiny a jedliny osídlují široké spektrum substrátů od kyselých po bazické, půdy mají příznivou humifikaci, jedná se většinou o kambizemě; porosty se vyskytují v nadmořských výškách 200 až 1200 m n.m., ale optimum leží mezi 400 a 900 m n.m.

Dynamika a management

Buk se začal šířit ve střední Evropě v atlantiku (před cca 6 tis. lety). Buk vytvořil souvislé porosty ve středních polohách na našem území v období subatlantiku (asi 2000 let před dneškem).
Bučiny procházejí převážně tzv. malým vývojovým cyklem lesa, kdy přirozené lokální odumírání starých stromů nebo vliv lokálních disturbancí způsobují vznik mezer, které umožňují obnovu. Jedle ustoupila během posledního století v důsledku vysokých stavů zvěře a výrazného nárustu vrstvy opadu, které znemožňují její obnovu.

Variabilita

Současná klasifikace květnatých bučin a jedlin je odlišná od doposud používané klasifikace, založené na nevýrazných regionálních odlišnostech v bylinném patře. Současná klasifikace rozlišuje na území ČR 5 asociací:

1) Mezofilní bučiny as. Galio odorati-Fagetum sylvaticae Sougnez et Thill 1959 reprzentují vysokoknenné lesy s dominancí buku, v bylinném patře s druhy s širokou ekologickou amplitudou, typické pro pahorkatiny a hornatiny.
2) Nitrofilní bučiny as. Mercuriali perennis-Fagetum sylvaticae Scamoni 1935 jsou oěpt typické dominancí buku, často ale s příměsí náročnějších listnáčů (Fraxinus excelsior, Acer pseudoplatanus). V bylinném patře jsou typické nitrofyty (Geranium robertianum, Actaea spicata, Hordelymus europaeus, Stachys sylvatica, Asarum europaeum, Urtica dioica aj.), málo zastoupené jsou acifofytní druhy. V jarním aspektu jsou typické Dentaria enneaphyllos či D. glandulosa. Vyskytují se v submontánním až montánním stupni, po celém území ČR, ale především v pohraničních pohořích.
3) Karpatské bučiny as. Carici pilosae-Fagetum sylvaticae Oberdorfer 1957 jsou typické dominancí buku,a le častou příměsí habru, dubů, lípy aj. V bylinném patře jsopu typické monodominantní porosty Carex pilosa. V ČR se asociace vyskytuje na východním okraji Českého masivu a v moravských Karpatech.
4) Horské klenové bučiny as. Athyrio distentifolii-Fagetum sylvaticae Willner 2002 reprezentují porosty buku, javoru klenu (Acer pseudoplatanus), ale i břízy karpatské (Betula carpatica) a smrk ztepilý (Picea abies). Keřové patro splývá často se stromovým. Bylinné patro bývá zapojené a dominují v něm druhy vysokobylinných niv, stínomilné nebo vlhkomilné byliny a druhy horských lesů na živinami bohatých půdách. proosty se vyskytují na sutích v chladných a vlhkých horských polohách (900–1200 m n.m.) sudetských pohoří a Moravskoslezských Beskyd.
5) Květnaté jedliny as. Galio rotundifolii-Abietetum albae Wraber 1959 jsou typické diverzifikovaným stromovým patrem s dominancí jedle bělokoré (Abies alba) a častou příměsí dalších dřevin (Picea abies, Acer pseudoplatanus, Carpinus betulus, Fagus sylvatica a Pinus sylvestris). V bylinném patře převažují mezotrofní druhy, ale i zastoupeny jsou i nitrofilní druhy i lesní druhy s širokou ekologickou amplitudou a acidofyty. Květnaté jedliny se na území ČR vyskytují roztroušené, převážně v suprakolinním a submontánním stupni, mezi 400 a 850 m n. m.

Rozšíření v ČR

Podhorské a horské oblasti po celém území ČR s vyšší koncentrací hlavně v karpatské oblasti.

Významné lokality

Bílé Karpaty (NPR Javořina), Jeseníky (PR Jelení bučina), Rychlebské hory, Beskydy (NPR Mionší, NPR Razula), Hostýnské vrchy (PR Čerňava, PR Tesák), Jizerské hory (NPR Jizerskohorské bučiny), Krkonoše (Rýchory), Krušné hory (PR Vlčí důl), Lužické hory (NPR Jezevčí Vrch), Brdy (NPR Chejlava), Železné hory (PR Polom), Českomoravská vrchovina (NPR Žákova hora), Šumava (Boubínský prales, Stožec), Novohradské hory (NPR Žofínský prales).

Význam

Hospodářsky atraktivní (vysoce produkční) lesy, což se odráží ve zvýšeném tlaku na jejich intenzívní využívání. Vysoce zachovalé porosty dnes jen na malých plochách. Pralesovité porosty jsou typické dostatkem tlejícího dřeva, což poskytuje vhodný substrát pro řadu specializovaných taxonů hub, mechorostů a bezobratlých.

Literatura

Boublík K. (2010a): Formalized classification of the vegetation of Abies alba-dominated forests in the Czech Republic. Biologia 65: 822–831.
Boublík K. (2010b): Vegetace jedlových lesů moravských Karpat. Zprávy České Bot. Společn. 45: 187–219.
Moravec J. (1974): Zusammensetzung und Verbreitung des Dentario enneaphylli-Fagetum in der Tschechoslowakei. Folia Geobot. Phytotax. 9: 113–152.
Moravec J. (1977): Die submontanen krautreichen Buchenwälder auf Silikatböden der westlichen Tschechoslowakei. Folia Geobot. Phytotax. 12: 121–166.
Moravec J. (1985): Chorological and ecological phenomena in the differentiation and distribution of the Fagion associations in Bohemia and Moravia (Czechoslovakia). Vegetatio 59: 39–45.
Moravec J., Husová M., Chytrý M. & Neuhäuslová Z. (2000): Přehled vegetace České republiky. Svazek 2. Hygrofilní, mezofilní a xerofilní opadavé lesy. Academia, Praha.

Zpracoval: Martin Duchoslav