Jednoletá sešlapávaná vegetace suchých stanovišť / Coronopodo-Polygonion arenastri

Diagnostické druhy

Konstantní druhy

Dominantní druhy

Ohrožené druhy

Krátká charakteristika

Svaz Coronopodo-Polygonion zahrnuje vegetaci sešlapávaných míst převážně v nížinách a pahorkatinách. Jde o teplomilná a suchomilná společenstva osídlující výslunná a většinou silně vysychavá stanoviště. 

Struktura a druhové složení

Druhově chudá a strukturně jednoduchá společenstva s převahou terofytů na výslunných stanovištích. Rostliny bývají často mechanicky poškozovány a tvoří prostrátní formy. Jako dominanta se v nich výrazně uplatňuje Polygonum arenastrum. V některých společenstvech jsou hojně zastoupeny archeofytní druhy pocházející z teplých oblastí jižní Evropy, např. Coronopus squamatus, Eragrostis minor a Sclerochloa dura. Mechové patro nebývá vlivem nepříznivých vlhkostních podmínek a narušování půdního povrchu většinou vyvinuto. 

Stanoviště

Jedná se o vegetaci sešlapávaných, výslunných a vysychavých stanovišť převážně v nížinách a pahorkatinách. Jednotlivé typy (asociace) se liší v závislosti na vlhkosti a obsahu živin, vápníku a případně také lehce rozpustných solí v půdě. Na půdách s velkým obsahem dusíkatých látek a často i solí se vyskytuje silně nitrofilní asociace Poo annuae-Coronopodetum squamati,  naopak na živiny chudších půdách se vyvíjí Eragrostio minoris-Polygonetum arenastri. Na vápnitých a často také zasolených půdách se vyskytuje asociace Sclerochloo durae-Polygonetum arenastri. Širokou ekologickou amplitudu má asociace Polygonetum arenastri. 

Dynamika a management

Asociace Polygonetum arenastri je nejhojnější společenstvo na sešlapávaných půdách, které často tvoří iniciální stadium při sukcesi porostů řazených do ostatních asociací svazu. Na intenzivně sešlapávaných půdách převažují porosty této asociace, na méně sešlapávaných plochách přecházejí v Eragrostio minoris-Polygonetum arenastri. Asociace Sclerochloo durae-Polygonetum arenastri je časně jarní efemérní společenstvo, od června zde přetrvává většinou jen Polygonum arenastrum a místy Lolium perenne. Asociace Poo annuae-Coronopodetum squamati je teplomilné společenstvo s fenologickým optimem na konci jara a v létě.

Variabilita

Svaz Coronopodo-Polygonion arenastri zahrnuje poměrně časté asociace Polygonetum arenastri Gams 1927 corr. Láníková 2010 (Sešlapávaná vegetace s truskavcem obecným) a Eragrostio minoris-Polygonetum arenastri Oberdorfer 1954 corr. Mucina in Mucina et al. 1993 (Suchomilná sešlapávaná vegetace s miličkou menší a truskavcem obecným), ohrožené asociace jsou Sclerochloo durae-Polygonetum arenastri Soó ex Bodrogközy 1966 corr. Borhidi 2003 (Teplomilná sešlapávaná vegetace s tužankou tvrdou) a Poo annuae-Coronopodetum squamati Gutte 1966 (Nitrofilní sešlapávaná vegetace s vranožkou šupinatou).
Podrobnosti o asociacích včetně jejich rozšíření zde. »

Rozšíření v ČR

V České republice má vegetace svazu těžiště výskytu v planárním až pahorkatinném stupni v oblastech s teplým klimatem. Vegetace svazu Coronopodo-Polygonion má rozsáhlý areál, který zahrnuje celou temperátní část Evropy. 

Významné lokality

Asociace Sclerochloo durae-Polygonetum arenastri (Sclerochloa dura - C2) se vyskytuje v SZ Čechách (Poohří - mezi městy Kadaň a Libochovice; V od Mostu), na jižní Moravě (např. Podyjí - J a V od Znojma, u Lednice a u Břeclavi; u Ivančic) a na Hané (S od Tovačova).
Asociace Poo annuae-Coronopodetum squamati (Coronopus squamatus - C2) byla zjištěna v SZ Čechách (V Doupovských hor), ve středních Čechách (okolí Berounky - JV od Roztok a S od Karlštejna; v Praze; v okolí Labe na S od Kolína) a u Brna (u soutoku Svitavy a Svratky). 

Význam

Vegetace nemá hospodářské využití. Porosty s Polygonum arenastrum omezují erozi na nezpevněných cestách. Coronopus squamatus a Sclerochloa dura patří mezi silně ohrožené druhy květeny České republiky. Jejich populace ustupují v důsledku změn hospodaření v posledních desetiletích a urbanizací vesnic. 

Literatura

JAROLÍMEK I., ZALIBEROVÁ M., MUCINA L. & MOCHNACKÝ S. (1997): Rastlinné společenstva Slovenska, 2.Synantropná vegetácia, p.64-70, Veda, Bratislava.
KOPECKÝ K. & HEJNÝ S. (1992): Ruderální společenstva bylin České republiky, Stud. Českoslov. Akad. Věd 1992/1, p. 99-105, Academia, Praha.
LÁNÍKOVÁ D. (2009): Vegetace sešlapávaných stanovišť.- In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace, p. 46-59, Academia, Praha.

Zpracoval: Linda HRNČIŘÍKOVÁ
Recenzoval: Martin Duchoslav