Acidofilní bučiny a jedliny / Luzulo-Fagion sylvaticae

Diagnostické druhy

Abies alba, Avenella flexuosa, Dryopteris dilatata, Fagus sylvatica, Hieracium murorum, Luzula luzuloides, Maianthemum bifolium, Oxalis acetosella, Picea abies, Prenanthes purpurea, Vaccinium myrtillus

Konstantní druhy

Abies alba, Avenella flexuosa, Dryopteris dilatata, Fagus sylvatica, Hieracium murorum, Luzula luzuloides, Oxalis acetosella, Picea abies, Senecio ovatus, Vaccinium myrtillus

Ohrožené druhy

Abies alba, Blechnum spicant, Huperzia selago, Lycopodium annotinum

Krátká charakteristika

Zapojená lesní společenstva s dominantním bukem lesním (Fagus sylvatica) nebo jedlí bělokorou (Abies alba) na kyselých silikátových horninách od pahorkatin do hor.

Struktura a druhové složení

Zapojená lesní společenstva s dominantním bukem lesním (Fagus sylvatica) nebo jedlí bělokorou (Abies alba). Ve stromovém patře bývá přimíšen javor klen (Acer pseudoplatanus), smrk ztepilý (Picea abies) a další druhy. Keřové patro je slabě vyvinuté a tvoří jej mladí jedinci stromových dominant, popř. Sambucus racemosa, Sorbus aucuparia. Bylinné patro obvykle nemá vysokou pokryvnost a je druhově chudé většinou s acidofytními lesními druhy, jako například metlička křivolaká (Avenella flexuosa), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), bika hajní (Luzula luzuloides), třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), ve vyšších polohách také třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa) či bika lesní (Luzula sylvatica). Pravidelně se vyskytují kapradiny (Dryopteris carthusiana, D. dilatata). Časté jsou mechorosty (Dicranella heteromalla, Hypnum cupressiforme aj.).

Stanoviště

Na převážně oligotrofních, ale i mezotrofních půdách (kambizemě, podzoly aj.) na různém geologickém podkladu, převážně však na kyselých tvrdých silikátových horninách, popř. flyši, od pahorkatin do hor. Vodní režim je převážně vyrovnaný, ale některé porosty mohou být zamokřované, jiné naopak na vysychavých půdách.

Dynamika a management

Porosty jsou většinou obhospodařovány jako vysokokmenné lesy, s dobou obmýtí 80-150 let. Větší část jedlin vznikla (snad v době bronzové a později) důsledkem odčerpání živin v místech acidofilních či květnatých bučin v lesní pastvou a hrabáním steliva. Obnova buku ale obzvláště jedle je problematická, důsledkem přezvěření špatně samovolně odrůstá.

Variabilita

Na území ČR jsou v současnosti rozlišovány 4 asociace.
1) as. Luzulo luzuloidis-Fagetum sylvaticae Meusel 1937 je nejrozšířenější jednotkou svazu a reprezentuje podhorské acidofilní bučiny s dominancí buku ve stromovém patře a chudým bylinným patrem s výskytem běžnějších lesních acidofytů. Vyskytuje se roztroušeně mimo nížiny.
2) as. Calamagrostio villosae-Fagetum sylvaticae Mikyška 1972 reprezentuje horské acidofilní bučiny s dominancí buku a přítomností smrku ve stromovém patře a chudým bylinným patrem s dominancí Calamagrostis villosa, popř. C. arundinacea. Vyskytuje se v horském stupni, kde tvoří mnohdy dominantní vegetační lesní typ.
3) as. Luzulo-Abietetum albae Oberdorfer 1957 předsatvuje bikové oligomezotrofní jedliny s dominancí jedle a přítomností smrku ve stromovém patře a dominancí travin (Avenella flexuosa, Luzula luzuloides, Calamagrostis arundinacea) v bylinném patře. Vyskytuje se v suprakolinním až montánním stupni zejména v J Čechách, na S Moravě, v moravských Karpatech aj.
4) as. Vaccinio myrtilli-Abietetum albae Zeidler 1953 představuje brusnicové oligotrofní jedliny s dominancí jedle a zastoupením smrku a borovice lesní ve stromovém patře. V bylinném patře dominuje brusnice borůvka a hojné jsou acidofilní lesní mechorosty. Vyskytuje se od pahorkatin do submontánního stupně v Českém masivu, běžně např. v J Čechách.

Rozšíření v ČR

Hojně ve středních a vyšších polohách zejména v Českém masívu, v karpatské oblasti převážně v Moravskoslezských Beskydech.

Významné lokality

CHKO Křivoklátsko (NPR Kohoutov), Posázaví (NPR Voděradské bučiny), Jizerské hory (NPR Jizerskohorské bučiny), Šumava (NPR Boubínský prales), Český les (NPR Čerchovské hvozdy), Nízký Jeseník (NPR Kaluža), Ostravská pánev (PR Černý les u Šilheřovic).

Význam

Hospodářsky atraktivní (produkční) lesy, což se odráží ve zvýšeném tlaku na jejich intenzívní využívání. Vysoce zachovalé porosty dnes jen na malých plochách. Přímé ohrožení nahrazováním monokulturami (zejména smrku), narušením přirozené obnovy způsobené vysokými stavy zvěře (zejména v případě jedle), v minulosti i znečištěním ovzduší.

Literatura

Boublík K. (2007): Vegetation of silver fir (Abies alba) forests in the Bohemian Forest and adjacent areas (Czech Republic). Silva Gabreta 13: 95–116.
Boublík K. (2010a): Formalized classification of the vegetation of Abies alba-dominated forests in the Czech Republic. Biologia 65: 822–831.
Boublík K. (2010b): Vegetace jedlových lesů moravských Karpat. Zprávy České Bot. Společn. 45: 187–219.
Moravec J. et al. (1982): Die Assoziationen mesophiler und hygrophiler Laubwälder in der Tschechischen Sozialistischen Republik. Vegetace ČSSR, Ser. A, 12: 1–296.

Zpracoval: Martin Duchoslav