Porosty makrofytů stojatých vod s výrazným kolísáním výšky vodní hladiny, vytvářející při různé hloubce vody od sebe navzájem odlišné morfologické formy.
Typickými druhy jsou lakušníky (Batrachium aquatile, B. baudotii, B. circinatum, B. peltatum, B. rionii, B. trichiphylum), hvězdoše (Callitriche cophocarpa, C. hermaphroditica, C. palustris, C. platycarpa, C. stagnalis) a žebratka bahenní (Hottonia palustris). Spolu s nimi se ve vegetaci mohou vyskytovat i rostliny z jiných typů mokřadů. Během zaplavení stanoviště jsou to nejčastěji druhy svazu Lemnion minoris, při obnažení den druhy třídy Bidentetae tripartitae (např. Bidens frondosa, Juncus bufonius) a také druhy vysokých ostřic a rákosin (např. Rorippa amphibia, Glyceria fluitans).
Vyskytují se na stanovištích s periodickými mělkými vodami, jež jsou pomalu tekoucí či stojaté. Rozdíly ve složení porostů odrážejí míru tolerance dominant k poklesu vody. Většina z indikačních druhů snese pokles hladiny až na úroveň substrátu za předpokladu, že bude dlouhodobě vlhký. Růst této vegetace je závislý i na klimatu stanoviště, neboť ve srážkově bohatých oblastech se mohou vyskytovat terestrické formy po dlouhou dobu oproti suchým a teplým oblastem, kde se objevují pouze na trvale zaplavených oblastech.
Vegetace toho svazu nevyžaduje žádný zvláštní management. Ovšem jen pokud je stanoviště trvale zavlhčeno a je omezeno ukládání organického sedimentu. U vzácných porostů nebo na mělkých vodách je vhodné omezovat růst rákosin a náletových dřevin pastvou nebo sečením.
V rámci svazu se na území ČR rozlišuje sedm asociací. Asociace Ranunculetum aquatilis má výrazně bohatší počet druhů na místech s kolísající vodní hladinou či s výrazně mělkou vodou a v porostech dominují druhy Batrachium aquatile a Batrachium peltatum. Naopak v proudících řekách se převážně vyskytují monocenózy lakušníků. Vegetace s lakušníkem niťolistým (Batrachium trichophylum) Potamo crispi-Ranunculetum trichophylli se vyskytuje v mírně tekoucích až stojatých vodách a je vcelku tolerantní k mechanickým disturbancím a k zákalům vody. Navíc jsou porosty odolné vůči býložravci amurovi bílému, protože obsahují chuťově velmi výrazné látky. Je tedy zároveň i úspěšným kolonizátorem nových stanovišť. Pouze ve stojatých vodách se u nás vyskytuje společenstvo Hottonietum palustris, zejména v říčních aluviích, kdy na začátku léta vytváří žebratka na hladině bělavé až narůžovělé hrozny květů. Dalšími asociacemi svazu jsou Potamo perfoliati-Ranunculetum circinati, Batrachietum rionii, Ranunculetum baudotii a Callitrichetum hermaphroditicae.
Nejhojněji se vyskytují v nivách velkých řek (Polabí, Podyjí, Pomoraví) a v oblastech, kde je v lesích velký výskyt malých rybníčků, jako např. na Kokořínsku. V jihočeských rybnících se tato vegetace také vyskytuje, ovšem s malou diverzitou a spíše vzácně.
Šumberová K. (2011): Ranunculion aquatilis Passarge 1964. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace. Academia, Praha, pp. 223-226.