Vodní acidofilní vegetace paroznatkových řas, vyskytující se ve stojatých až mírně tekoucích vodách.
Submerzní porosty jsou tvořeny dominatním druhem Nitella flexilis nebo Chara braunii. Místy se ve vegetaci objevují některé další druhy hydrofytů, např. rdesty (Potamogeton) a okřehek menší (Lemna minor). Na mělčích místech se objevují bahenní druhy, zejména žabník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica).
Vegetace je vázána na vodní prostředí v chladnějších a vlhčích oblastech. Oligotrofní voda, s velmi malým obsahem vápníku, má kyselé až neutrální pH. Substrát dna nádrže je většinou bahnitý, případně může být písčitý. Vhodná stanoviště jsou zejména mrtvá ramena řek, neobhospodařované rybníky nebo zatopené lomy.
Parožnatky jsou pionýrskými druhy. Pro zachování této vegetace je důležité udržet nízkou trofii a vysokou průhlednost vody, jinak je nahrazena během času semennými rostlinami nebo vláknitými řasami.
Z ČR jsou uváděny dvě asociace, lišící se především v zastoupení dominantního druhu. Jedná se o asociace Nitelletum flexilis s dominatním druhem Nitella flexilis a Charetum braunii s dominatním druhem Chara braunii. Ekologické nároky obou asociací jsou podobné.
Asociace Nitelletum flexilis se v ČR vyskytuje v Ašském výběžku, na Mostecku, Křivoklátsku, kolem Dobříše. Výskyt je doložen i na Českobudějovicku, na Šumavě nebo v Orlických horách. Asociace Charetum braunii se vyskytuje na několika málo lokalitách, jedná se o rybníky na Písecku, na Břeclavsku, u Hluboké nad Vltavou a v Novohradských horách.
Význam spočívá v zachování biodiverzity vodních makrofyt a bezobratlých živočichů na ně vázaných. Vegetace je také citlivým bioindikátorem čistých vod chudých na živiny. Mezi nejvíce ohrožující faktory patří eutrofizace vod, vysazování býložravého amura bílého a zvyšování obhospodařování rybníků.
Šumberová K. (2011): Nitellion flexilis Krause 1969. - In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace, Academia, Praha, p. 251-256.