rdest Berchtoldův / Potamogeton berchtoldii

Synonyma

Potamogeton pusillus L. var. tenuissimus Mert. & W.D.J.Koch in Röhl., Deutschl. Fl. (Mertens & W. D. J. Koch), ed. 3. 1: 857. 1823.

Hlavní znaky

- lodyha oblá
- turiony se vyvíjejí na vrcholech lodyh
- listy úzce čárkovité, 3žilné, bez sklerenchymatických vláken
- střední žilka listu zaujímá 1/20–1/7 šířky listu, z plochy listu nevystouplá
- na většině nodů vyvinuty 2 výrazné žlázky velikosti ½ průměru lodyhy
- palisty na straně přivrácené k listu srostlé, na odvrácené volné, okraji se překrývající, 5–15 mm dlouhé
- klasy kulovité až krátce válcovité husté

Počet chromozómů: 2n = 26

Variabilita

V závislosti na podmínkách prostředí proměnlivý v celkovém habitu, míře větvení lodyhy, barevnému odstínu, tvaru listového vrcholu a délce a šířce listů, charakteru žilnatiny a míře rozvoje prosvítavého pletiva podél střední žilky. Tyto nejspíše pouze ekomorfózy byly různě taxonomicky hodnoceny jako: var. brevifolius (G. F. W. Meyer ex A. et Gr.) s nápadně krátkými listy; var. tenuissimus (Mert. et Koch) Fernald s velmi úzkými listy; var. lacunatus (Hagström) Fernald s listy podél střední žilky s dobře vyvinutým prosvítavým pletivem, které vyplňuje až celou plochu listu mezi postranními žilkami a f. ligulifolius (G. Fischer) s vyvinutými slabě kožovitými na hladině plovoucími listy.

Ekologie

Nejčastěji osidluje stojaté až mírně tekoucí, mezotrofní až eutrofní, méně často dystrofní vody jako jsou nížinné toky, mrtvá říční ramena, tůně v mokřadech, rybí sádky, náhony, pískovny a rybníky. Stanoviště bývají plně osluněná, ale snáší dobře i zástin, s hloubkou 10-80 cm, s bahnitým až rašelinným dnem s vrstvou organogenního bahna. Často roste v menších rybníčcích v zalesněných územích. Hojný ve svazu Potamion. Vzácně i ve svazu Batrachion fluitantis.

Rozšíření

V ČR roztroušeně až hojně v mezofytika, proniká až do oreofytika. Hojný v oblastech s častým výskytem rybníků a dále v chladnějších oblastech s většími porosty lesů a odpovídajícími biotopy. V teplejších oblastech s bazickými substráty zpravidla chybí.
Areál druhu zahrnuje temperátní oblasti severní polokoule. Evropa (mimo sušší oblasti a Středozemní ostrovy), Asie (na sever po 63° s. šířky, na východ po Kamčatku a Japonsko, na jih po s. Čínu, Irák a Turecko), Severní Amerika (roztroušeně po celém území kontinentu, s největšími souvislými arelami na východním a západním pobřeží, Aljašce a sz. Kanadě, na jih po s. Mexiko).

Zajímavosti

Potamogeton pusillus a Potamogeton berchtoldii byly zejména v minulosti často pokládány za vnitrodruhové taxony P. pusillus. Výzkumy variability isozymů a sekvencí DNA naznačují, že se pravděpodobně jedná o dva bezprostředně nepříbuzné taxony, jejichž vzájemná podobnost je patrně produktem paralelního vývoje ve dvou různých evolučních větvích úzkolistých rdestů. Pokud jsou tyto dva druhy ve starších pracích rozlišovány, pak je pro druh P. pusillus s. str. často používáno jméno P. panormitanus, v těchto případech je P. berchtoldii nazýván jako P. pusillus. Občas je toto nomenklatorické pojetí používáno i dnes.

Podobné druhy

Potamogeton acutifolius, Potamogeton pectinatus, Potamogeton pusillus, Potamogeton trichoides, Zannichellia palustris

Literatura

Kaplan Z. (2002): Úzkolisté druhy rodu Potamogeton v květeně České republiky IV. P. pusillus s.l. a P. trichoides. – Preslia, Praha, 74: 345–371
Kaplan Z. (2010): Čeleď Potamogetonaceae Dumort. In: Štěpánková J. (ed): Květena České republiky vol. 8. – Academia, Praha.