Horská nitrofilní vegetace širokolistých bylin / Rumicion alpini

Diagnostické druhy

Carduus personata, Chaerophyllum hirsutum, Geranium sylvaticum, Imperatoria ostruthium, Myrrhis odorata, Poa remota, Rumex alpinus, Rumex arifolius, Silene dioica, Veratrum album lobelianum

Konstantní druhy

Alchemilla vulgaris, Chaerophyllum hirsutum, Dactylis glomerata, Ranunculus repens, Rumex alpinus, Rumex arifolius, Senecio hercynicus, Silene dioica, Urtica dioica

Dominantní druhy

Carduus personata, Chaerophyllum hirsutum, Imperatoria ostruthium, Myosotis palustris agg., Rumex alpinus, Rumex obtusifolius, Stellaria nemorum, Urtica dioica

Ohrožené druhy

Poa remota, Veratrum album lobelianum

Krátká charakteristika

Nitrofilní vysokobylinné porosty horských až alpínských poloh, rostoucí na vlhkých půdách s výrazným přísunem živin. Jsou antropozoogenního původu.

Struktura a druhové složení

Výraznou dominantou porostů je Rumex alpinus, který se klonálně množí a vytváří tak husté porosty. Z dalších statných bylin zde najdeme Chenopodium bonus-henricus, Imperatoria ostruthium, Urtica dioica, Chaerophyllum hirsutum. V horním patře se také mohou objevit luční druhy (např. Alopecurus pratensis, Dactylis glomarata), druhy pasekové (např. Epilobium angustifolium, Rubus idaeus) a druhy vysokobylinných niv (např. Carduus personata, Geranium sylvaticum, Veratrum album). Spodní vrstva je tvořena vlhkomilnými druhy snášejícími sešlap (např. Alchemilla vulgaris, Poa annua, Ranunculus repens).

Stanoviště

Svaz se vyskytuje nad horní hranicí lesa v okolí horských chat a bývalých salaší, nejčastěji ve snížených místech, v sedlech, na úpatích svahů a poblíž pramenů. Vyžaduje vlhké půdy, zpravidla hluboké, mírně kyselé až kyselé, které mají velký přísun živin, hlavně dusíku a fosforu, a dostatek humusu.

Dynamika a management

Rozšíření této vegetace bylo přímo podmíněno pastvou, která s sebou nesla sešlap a výrazný přísun živin. Typická stanoviště byla v okolí salaší a na místech, kde se dobytek zdržoval (závětrná místa ve svahu, prameniště aj.). Porosty jsou stabilní i dnes, i když už pastva neprobíhá, nové porosty vznikají v okolí horských chat a na jiných eutrofizovaných místech.

Variabilita

V ČR pouze jediná asociace Rumicetum alpini.
Podrobnosti a rozšíření zde.»

Rozšíření v ČR

Jizerské a Orlické hory, Krkonoše.

Význam

Dnes svaz nemá hospodářský význam, Rumex alpinus se chová expanzivně, proto je vhodné populace potlačovat. V minulosti se šťovíku alpského využívalo pravděpodobně jako krmivo pro dobytek i jako potravy pro lidi.

Literatura

Hejný S., Kopecký K., Jehlík V. & Krippelová T. (1979): Přehled ruderálních rostlinných společenstev Československa. – Rozpravy Československé Akademie Věd, Řada matematických a přírodních věd 89(2): 63-65.
Kočí M. (2009): Rumicion alpini Scharfetter 1938. - In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace, Academia, Praha, p. 375-378.
Kopecký K. & Hejný S. (1971): Nitrofilní lemová společenstva víceletých rostlin severovýchodních a středních Čech: Příspěvek k teoretickým otázkám cenologie antropogenní vegetace. - Rozpravy Československé Akademie Věd, Řada matematických a přírodních věd 81(9): 74-78.
Kopecký K. & Hejný S. (1992): Ruderální společenstva bylin České republiky,. - Studie ČSAV, Academia, Praha, p. 82-84.
Moravec J. a kol. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. – Severočeskou přírodou, Litoměřice, p. 150-151.

Zpracoval: Lucie KLEČKOVÁ
Recenzoval: Martin Duchoslav