Ostřicovo-mechové porosty s dobře vyvinutým mechovým a bohatým bylinným patrem, které vyhledávají stále zamokřené, rašelinné biotopy. V rámci rašelinišť přestavují nejbohatší vegetační typ.
Druhově bohatá ostřicovo-mechová společenstva, v nichž se setkávají kalcikolní druhy cévnatých rostlin, typické pro svaz Caricion davallianae (Carex davalliana, C. dioica, Eriphorum latifolium, Parnassia palustris aj.) s kalcitolerantními rašeliníky (např. Sphagnum contortum, S. teres, S. warnstorfii) a boreálními mechorosty (Dicranum bonjeanii, Tomentypnum nitens). Na bultech se mohou se objevovat i mělce kořenující acidofyty jako Drosera rotundifolia (vzácněji i D. anglica či D. intermedia), na sušších rašelinných loukách i zástupci rodu Vaccinium.
Svahová prameniště, údolní rašeliniště, ale i rašeliniště v blízkosti vodních nádrží, případně i slatinné louky. Důležitým faktorem vzniku této vegetace je především trvalé zamokření stanoviště, vysoká hladina spodní vody a tvorba rašeliny. Dále je to nízký obsah živin a minerálních částic. Reakce prostředí je mírně kyselá až slabě bazická. Půdním typem je glej s povrchovou vrstvou rašeliny.
Společenstva tohoto svazu často představují iniciální sukcesní stádia rašelinišť. Mnohdy vznikají dlouhodobou autogenní sukcesí na vápnitých slatiništích bez srážení pěnovce. Jejich existence a další vývoj závisí na obhospodařování nebo změnách vodního režimu či obsahu minerálních látek. Pokles vodní hladiny či eutrofizace působí změnu k tvorbě vrbových či olšových porostů, případně vlhkých pcháčových luk nebo přechodových rašelinišť. Této sukcesi jde do jisté míry předejít pravidelnou sečí a odklízením sena.
Z našeho území jsou v rámci tohoto svazu uváděny tři asociace, jejichž variabilita sleduje vodní gradient a gradient hloubky rašeliny. První as. Sphagno warnstorfii-Eriophoretum latifolii se vyvíjí na svahových prameništích či údolních rašeliništích, povětšinu roku s vysokou hladinou podzemní vody a s hloubkou rašeliny do jednoho metru. Rovněž na svahových prameništích, většinou na krystalickém podloží, vzniká as. Campylio stellati-Trichophoretum alpini s dominujícím suchopýrkem alpským (Trichophorum alpinum). Hladina podzemní vody je opět vysoká a hloubka rašeliny může dosahovat mocnosti až 150 cm. V údolních, prameništních rašeliništích nebo na rašeliništích v blízkosti vodních nádrží se vyskytuje as. Menyantho trifoliateae-Sphagnetum teretis, v němž se mnohdy objevuje i fragmentárně vyvinuté keřové patro tvořené některými druhy vrb (Salix cinerea, S. pentandra). Jedná se o nejmokřejší asociaci s vrstvou rašeliny hlubokou 30-200 cm.
Hojněji v pásu od Šumavy, přes Třeboňsko, jihozápadní a severní část Českomoravské vrchoviny, Železné hory, Svitavsko, až po Hrubý a Nízký Jeseník. Jinde vzácněji.
V minulosti sloužil tento typ společenstva jako zdroj sena, zejména v oblastech s nedostatkem sušších luk. Omezeně mohou představovat zdroj rašeliny. V současnosti spočívá největší význam v zachování biodiverzity. V rámci rašelinných společenstev se jedná o druhově nejbohatší vegetační jednotku.
Grulich V. (2012): Red List od vascular plants of the Czech republic: 3rd edition. – Preslia 84: 631-645.
Hájek M. & Hájková P. (2011): RBB Sphagno warnstorfii-Tomentypnion nitentis Dahl 1956. In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace.- Academia, Praha, pp. 646-649.