Teplomilná společenstva jednoletých polních plevelů na vysychavých, živinami bohatých, písčitých a hlinitopísčitých půdách.
Vysychavé půdy, teplé podnebí a intenzivní sluneční záření vyhovují především travám s metabolismem typu C4 (např. Digitaria sanguinalis, Echinochloa crus-galli, Setaria pumila a S. viridis), které mají v této vegetaci optimum výskytu. Vedle nich se uplatňují i pozdě klíčící teplomilné byliny, jako je Amaranthus retroflexus, Datura stramonium, Galinsoga parviflora a Stachys annua. Dále se v porostech objevují plevele nižšího vzrůstu, např. Arenaria serpyllifolia, Capsella bursa-pastoris, Erodium cicutarium, Polygonum aviculare a Veronica persica. Porosty jsou středně druhově bohaté; obsahují zpravidla 15–25 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 10–100 m2. Porosty jsou vysoké asi 40–50 cm v závislosti na pěstované plodině a úživnosti stanoviště. Mechorosty se v nich téměř nevyskytují.
Půdy jsou mírně kyselé, chudé vápníkem, převážně písčité, vysychavé až středně vlhké. Porosty svazu se vyskytují především v kukuřici, okopaninách a zeleninových záhonech, na zavlažovaných polích. Dalším typickým stanovištěm jsou vinohrady. Jde o teplomilnou vegetaci, která se vyskytuje v nadmořských výškách do 400 m n. m.
Protože zemědělské plodiny, ve kterých se vegetace vyskytuje, jsou sklízeny pozdě, mají plevele dostatek času k dozrávání semen. Vegetace je tvořena převážně pozdě klíčícími druhy a proto se plně vyvíjí teprve od července. Vegetace má své fenologickém optimum v pozdním létě (srpen-září) a na lokalitách přečkává až do podzimu. Pravidelnou obnovu vegetace zajišťují diaspory v půdě.
Svaz má jedinou asociaci Setario pumilae-Echinochloëtum cruris-galli Felföldy 1942 corr. Mucina in Mucina et al. 1993 (Plevelová vegetace na vysychavých písčitých půdách s teplomilnými travami). Tato asociace se dělí podle vlhkosti stanoviště na 2 varianty: varianta s Galinsoga parviflora (na zavlažovaných půdách) a varianta se Setaria pumila (na velmi suchých půdách). Podrobnosti včetně rozšíření zde.
Svaz Spergulo-Erodion je relativně hojně rozšířen ve východní Evropě, zatímco ve střední a západní Evropě se vyskytuje spíše jen na písčitých stanovištích v nejteplejších oblastech. K nám zasahuje tato vegetace především do panonské oblasti a vzácně se vyskytuje také v nížinách českého termofytika. V nejteplejších oblastech České republiky se velmi často vyskytuje přechodná vegetace svazů Spergulo-Erodion a Eragrostion cilianensi-minoris.
Tato vegetace polních plevelů konkuruje pěstovaným plodinám. Úpornými plevelnými druhy jsou Galinsoga parviflora, G. quadriradiata a Echinochloa crus-galli. Na příhodných stanovištích je tato vegetace hojná a v současnosti bez ohrožení.
JAROLÍMEK I., ZALIBEROVÁ M., MUCINA L. & MOCHNACKÝ S. (1997): Rastlinné společenstva Slovenska, 2.Synantropná vegetácia, p.120-121, Veda, Bratislava.
KOPECKÝ K. & HEJNÝ S. (1992): Ruderální společenstva bylin České republiky, Stud. Českoslov. Akad. Věd 1992/1, p. 49-50, Academia, Praha.
KROPÁČ Z. (2006): Segetal vegetation in the Czech Republic: synthesis and syntaxonomical revision. Preslia 78: 123-209.
LOSOSOVÁ Z. (2009): Jednoletá vegetace polních plevelů a ruderálních stanovišť.- In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace, p. 126-129, Academia, Praha.