Zapojené trávníky s dominancí pěchavy vápnomilné (Sesleria caerulea), vyskytující se na karbonátech (vápence, dolomity), vzácně i na jiných bazických substrátech, ve středních polohách na chladnějších stanovištích.
Dominantním druhem je nejčastěji Sesleria caerulea. Porosty jsou typické výskytem bazifiních druhů, často reliktních dealpinů (u nás např. Biscutella laevigata, Saxifraga paniculata). Dále jsou zde běžné druhy suchých trávníků (Carex humilis, Potentilla arenaria, Sanguisorba minor) nebo druhy světlých nížinných lesů (Primula veris, Pyrethrum corymbosum). Na skalních výchozech se uplatňují druhy jako Asplenium ruta-muraria, A. trichomanes nebo Seseli osseum.
Strmé, primárně bezlesé skály a skalní výchozy středních poloh nebo sekundárně odlesněné svahy, případně rozvolněné listnaté lesy, vždy na bazických substrátech (nejčastěji vápenec, dolomit).
Povětšinou se jedná o primárně bezlesá stanoviště na skalách, která nevyžadují žádný zvláštní aktivní management. V případě zarůstání náletem je vhodné dle potřeby vyřezávat dřeviny či porosty extenzivně přepásat kozami a ovcemi. Na sekundárně vzniklých lokalitách je takový management nezbytný, neboť extenzivní pastva tato společenstva dlouhodobě formovala. Další ohrožení může představovat například horolezectví nebo lomová těžba.
Primární porosty jsou velkého stáří, vznikly v době ledové, kdy pěchava vápnomilná sestoupila z hor do nižších nadmořských výšek. Po oteplení zůstaly porosty pěchavy v nižších polohách pouze na extrémních stanovištích, mj. severně orientované skalnaté svahy na vápencích.
V rámci svazu Diantho lumnitzeri-Seslerion rozlišujeme na území ČR 4 asociace: as. Carici humilis-Seslerietum caeruleae Zlatník 1928 (Suché hercynské pěchavové trávníky): teplomilná suchomilná společenstva na tvrdých bazických horninách v Českém krasu, okolí Prahy a severních Čechách; as. Minuartio setaceae-Seslerietum caeruleae Klika 1931 (Suché perikarpatské pěchavové trávníky): porosty s perialpínskými, kontinentálními i panonskými druhy, na tvrdých jurských vápencích, s lépe vyvinutými půdami, u nás pouze v Pavlovských vrších; as. Saxifrago paniculatae-Seslerietum caeruleae Klika 1941 (Mezofilní pěchavové trávníky): rozvolněná i zapojenější skalní vegetace s menším množstvím teplomilných druhů, často druhově chudší. Výskyt zejména v hlubších skalnatých údolích, na vápencích i jiných tvrdých bazických horninách, např. údolí Jihlavy, Rokytné, Berounky, Český a Moravský kras; as. Asplenio cuneifolii-Seslerietum caeruleae (Zlatník 1928) Zólyomi 1936 (Pěchavové trávníky na hadci): endemická asociace Mohelenské hadcové stepi a údolí Jihlavy u Dukovan, ovlivněná především horninovým podložím, kterým je serpentinit.
Český kras, údolí středočeských řek, České středohoří, Moravský a Javoříčský kras, údolí řek jihozápadní Moravy, Pavlovské vrchy, vzácně i jinde.
Český kras, Kozí vrch u Povrlů, okolí Litomeřic, Roudnice nad Labem, kopce Čebínka a Malhostovická Pecka u Kuřimi, Svatý Kopeček u Mikulova, údolí Berounky, Jihlavy, Rokytné, Mohelenská hadcová step.
Poměrně málo rozšířená, primárně nelesní skalní vegetace na vápencích, dolomitech a dalších bazických horninách, případně sekundární závislá na zachování pastevního hospodaření. Biotop mnoha ohrožených druhů rostlin.
Chytrý M. (1997): Diantho lumnitzeri-Seslerion (Soó 1971) Chytrý et Mucina in Mucina et al. 1993. - In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky 1. Travinná a keříčková vegetace, Academia, Praha, p. 398-408.