Středoevropská vegetace suchých trávníků na bázemi chudých půdách.
Nízké zapojené trávníky s dominancí trav Avenula pratensis, Festuca ovina, Festuca rupicola a Phleum phleoides. Vyskytují se zde druhy suchých trávníků s tolerancí ke kyselým oligotrofním půdám (např. Dianthus carthusianorum, Potentilla arenaria), suchomilné druhy s širší ekologickou amplitudou (Agrostis vinealis, Hieracium pilosella), doprovázené acidofyty, jako jsou Agrostis capillaris, Jasione montana, Lychnis viscaria a Rumex acetosella. V okolí výchozů hornin se mohou nacházet plošky s efemérními jednoletými druhy, tento biotop zahrnuje přechody k úzkolistým trávníkům s Festuca valesiaca a k suchým trávníkům s Festuca ovina. Na Moravě se, na rozdíl od Čech, vyskytují druhy jako Genista pilosa, Linaria genistifolia. Často se zde vyskytují mechorosty s Hypnum cupressiforme a v rozvolněných porostech i lišejníky.
Výslunné svahy na kyselých silikátových horninách, např. žula, rula, granulit, pískovce, břidlice, droby a zpevněné písky s vyvinutou půdou. V minulosti byly tyto trávníky využívány jako pastviny pro ovce.
Jedná se o sekundární vegetaci po odlesnění na stanovištích teplomilných nebo acidofilních doubrav či acidofilních bučin, popř. dubohabřin. Biotop je ohrožen zastavením obhospodařování pozemků, což kromě přirozené sukcese vede k zarůstání travami Arrhenatherum elatius a Calamagrostis epigejos a tím k přeměně na mezofilní trávníky. Vhodným managementem je odstraňování dřevin, pastva ovcí nebo koz, nebo seč.
Svaz je zastoupen asociacemi Potentillo heptaphyllae-Festucetum rupicolae (acidofilní suché trávníky teplých oblastí), víceméně zapojené trávníky s dominancí Festuca ovina, Festuca rupicola a Avenula pratensis, dále Avenulo pratensis-Festucetum valesiacae (acidofilní suché trávníky s kostřavou walliskou) zahrnující víceméně zapojené trávníky s dominantou Festuca valesiaca a s výskytem acidofilních a psamofilních druhů, a Viscario vulgaris-Avenuletum pratensis (acidofilní suché trávníky mírně teplých oblastí), nízké rozvolněné porosty bez výraznějších dominant.
Svaz Koelerio-Phleion je rozšířen ve Francii, jižním Německu, České republice, Rakousku a na západním Slovensku. V ČR se vyskytuje hojně na JV okraji Českého masivu od střední po jihozápadní Moravu. Méně často se porosty svazu vyskytují ve středních a severozápadních Čechách a v říčních údolích na západu a jihu ČR.
Významné lokality jsou v místech výskytu kyselých hornin, například v Doupovských horách nebo na lokalitách PP Načeratický kopec (u Znojma), PP Mašovická střelnice (u NP Podyjí) a PP Radouč (u Mladé Boleslavi).
V některých porostech se vyskytují zástupci vstavačovitých (Dactylorhiza sambucina, Orchis morio a Platanthera bifolia). Biotop je ohrožen neudržováním pozemků a přirozenou sukcesí. Je proto vhodné udržovat lokality pastvou nebo sečí.
Chytrý M. et al. (2010): Katalog biotopů ČR, 2. vydání, AOPK Praha.
Chytrý M., Hoffmann A., Novák J. (2007): Koelerio-Phleion phleoidis Korneck 1974 - Acidofilní suché trávníky. - In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky 1. díl, Travinná a keříčková vegetace, Academia Praha, p. 349-356.
Procházka F. et. al. (2001): Černý a Červený seznam cévnatých rostlin České republiky – Příroda, Praha, 18: 1–166.