Vlhké pcháčové louky / Calthion palustris

Diagnostické druhy

Angelica sylvestris, Caltha palustris, Galium uliginosum, Ranunculus auricomus agg., Scirpus sylvaticus

Konstantní druhy

Alopecurus pratensis, Angelica sylvestris, Caltha palustris, Carex nigra, Cirsium palustre, Deschampsia cespitosa, Festuca rubra, Filipendula ulmaria, Galium uliginosum, Holcus lanatus, Juncus effusus, Lathyrus pratensis, Lychnis flos-cuculi, Myosotis palustris agg., Poa trivialis, Ranunculus acris, Ranunculus auricomus agg., Rumex acetosa, Sanguisorba officinalis, Scirpus sylvaticus

Dominantní druhy

Bistorta major, Chaerophyllum hirsutum, Cirsium canum, Cirsium heterophyllum, Cirsium oleraceum, Cirsium palustre, Cirsium rivulare, Filipendula ulmaria ulmaria, Geranium palustre, Juncus acutiflorus, Petasites hybridus, Scirpus sylvaticus

Ohrožené druhy

Cirsium canum, Dactylorhiza majalis, Galium boreale, Juncus acutiflorus

Krátká charakteristika

Vlhké pcháčové louky zahrnují vegetace vlhkých luk s dominantními širokolistými bylinami (hlavně pcháči - Cirsium spp.) a travami. Osídlují především prameništní svahy a prostory či lemy podél potoků a řek od nížin až do hor.

Struktura a druhové složení

Calthion palustris představuje bohatá luční společenstva, v nichž dominují pcháče (Cirsium palustre, C. oleraceum, C. rivulare a vzácněji i C. canum a C. heterophyllum) a trávy a rostliny trávovitého vzhledu (Festuca spp., Holcus lanatus, Poa spp., Juncus spp., Scirpus sylvaticus, aj.). Barevný aspekt dotváří druhy jako Bistorta major, Caltha palustris, Lychnis flos-cuculi, případně Dactylorhiza majalis a jiné. Na nesečekých loukách je struktura odlišná, porosty jsou husté a druhově chudé, dominuje zde především Filipendula ulmaria. Mechové patro je většinou silně zastoupeno a pokud mají příhodné podmínky, mohou se zde objevit druhy rašelinné či slatinné.

Stanoviště

Tato luční vegetace se vyskytuje od nížin do hor a je ovlivněna vodním režimem, především hladinou podzemní vody. Stanoviště nikdy zcela neprosychají, ale nejsou ani trvale přeplavená, během vegetačního období se hladina podzemní vody udržuje do několika desítek centimetrů pod půdním povrchem. Půdním typem je většinou glej, a půdy mohou být bohaté či chudé na minerály (např. vápník). Porosty můžeme najít na svahových prameništích a jsou typické pro potoční nivy středních a vyšších poloh.

Dynamika a management

Celý svaz představuje náhradní vegetaci po mokřadních olšinách nebo jasanovo-olšových luzích. Jedná se o vegetaci vzniklou díky lidské činnosti někdy ve středověku. Louky jsou udržovány pravidelnou sečí většinou několikrát do roka a následným odvozem biomasy, což je důležité pro zachování druhové diverzity. U nekosených porostů diverzita klesá a vznikají monodominantní porosty s tužebníkem jilmovým. Pokud dojde k eutrofizaci, mohou se vyskytnout ruderální a nitrofilní druhy.

Variabilita

Na území České republiky rozlišujeme 14 asociací:

1. Angelico sylvestris-Cirsietum oleracei - druhově bohaté vlhké louky s pcháčem zelinným do 550 m n. m. na půdách s vysokou hladinou podzemní vody a vysokým obsahem Ca. Spíše v Českém masivu. Rozlišují se dvě varianty: A) Ranunculus repens - úživnější půdy; B) Cirsium palustre - chudší půdy.

2. Cirsietum rivularis - bohaté karpatské louky s pcháčem potočním a velmi dobře vyvinutým mechovým patrem rostoucí na zásaditějších půdách. Rozlišují se tři varianty: A) Poa pratensis - minerální půdy; B) Carex flava - přechod ke slatinám; C) Aegopodium podagraria - druhově chudá.

3. Angelico sylvestris-Cirsietum palustris - acidofilní vlhké louky s pcháčem bahenním na kyselých půdách s nízkým obsahem vápníku. Vyskytují se v oblasti Hercynika.

4. Crepido paludosae-Juncetum acutiflori - subatlantské acidofilní vlhké louky se sítinou ostrokvětou se u nás objevují především ve Šluknovském a Frýdlantském výběžku na severu Čech.

5. Polygono bistortae-Cirsietum heterophylli - horské vlhké louky s pcháčem různolistým v polohách od 600 do 900m n. m. na velmi kyselých půdách s vysokým obsahem toxického hliníku.

6. Chaerophyllo hirsuti-Calthetum palutris - horské vlhké louky s krabilicí chlupatou na strmých svazích s výrazným jarním aspektem. Rozlišujeme dvě varianty: A) Bistorta major - Český masiv; B) Cirsium rivulare - Karpaty.

7. Scirpo sylvatici-Cirsietum cani - nížinné vlhké louky s pcháčem šedým na těžkých půdách bohatých na vápník, někdy mírně slaných. Rozlišujeme tři varianty: A) Galium boreale - přechod k bezkolencovým loukám; B) Equisetum palustre - vlhké půdy; C) Vicia sepium - sušší stanoviště.

8. Scirpetum sylvatici - druhově chudé vlhké louky se skřípinou lesní. Rozlišujeme tři varianty: A) Carex acuta - nejvlhčí půdy; B) Agrostis stolonifera - nejhojnější; C) Anthoxanthum odoratum - nejsušší místa.

9. Caricetum cespitosae - vlhké louky s ostřicí trsnatou na úživných půdách s dostatkem vápníku v nižších polohách.

10. Scirpo sylvatici-Caricetum brizoidis - lada vlhkých luk s ostřicí třeslicovitou na jílovitých půdách, převážně v Českém masivu.

11. Junco inflexi-Menthetum longifoliae - bazifilní vegetace vlhkých narušovaných půd s mátou dlouholistou okolo pramenišť na extenzivních pastvinách, v létě slabě zasolených. Rozlišujeme 2 varianty: A) Carex hirta - vztah k ruderální vegetaci; B) Carex flava - vztah k vegetaci lučních pramenišť.

12. Filipendulo ulmariae-Geranietum palustris - druhov chudá bazifilní vlhká tužebníková lada s kakostem bahenním na provzdušněných půdách v nivách potoků a řek s vysokým obsahem vápníku a hořčíku.

13. Lysimachio vulgaris-Filipenduletum ulmariae - vlhká tužebníková lada s vrbinou obecnou v litorálních zónách rybníků a v údolích řek na bohatých půdách chudých na vápník.

14. Chaerophyllo hirsuti-Filipenduletum ulmariae - horská vlhká tužebníková lada s krabilicí chlupatou v chladnějších oblastech na kyselých půdách.

Rozšíření v ČR

Společenstva tohoto svazu můžeme nalézt prakticky po celém území ČR. Hojná jsou ve všech pohraničních pohořích, ale i na Vysočině a jinde.

Význam

V minulosti byly tyto louky využívány především jako zdroj sena. Podle kvality byly sečeny i několikrát ročně a pokud to šlo, byly přihnojovány a tím se zvyšovala jejich produktivita. V dnešní době je kosen jen nepatrný zlomek, a to především v chráněných územích a velká většina pcháčových luk tak není obhospodařována vůbec, což může vést ke ztrátě druhové bohatosti a jejich ústupu. Ovšem jejich význam je i dnes velký pro jejich velkou filtrační a protierozní funkci. Z doposud zachovaných udržovaných luk se stávají také záchranná místa pro ohrožené druhy. Ohrožení svazu Calthion palustris může být například antropogenními vlivy, změnou vodního režimu, zalesněním, intenzivní pastvou, ruderalizací nebo eutrofizací.

Literatura

Hájková P. et. al. (2007): Louky a mezofilní pastviny (Molinio-Arrhenatheretea). - In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky 1. Travinná a keříčkovitá vegetace. - Academia Praha, p. 238-280.
Chytrý M., Kučera T., Kočí M., (eds.) (2010): Katalog biotopů České republiky, ed. 2. - Agentura ochrany přírody a krajiny, Praha.rocházka F. et. al. (2001): Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). - Příroda, Praha.

Zpracoval: Petr Šťastný
Recenzoval: Martin Duchoslav