Vápnomilné bučiny / Sorbo torminalis-Fagion sylvaticae
Počet chromozómů: 0
Variabilita
Variabilita kalcikolních bučin je poměrně malá, což odpovídá i zařazení do jediné asociace – Cephalanthero damasonii-Fagetum sylvaticae. V rámci ní byly na základě syntaxonomické revize nedávno (viz Boublík et al. 2007) rozlišeny 3 subasociace: C.-F. seslerietosum caeruleae, C.-F. typicum a C.-F. actaeetosum spicatae. Společenstvo Cephalanthero-Fagetum seslerietosum caeruleae zahrnuje zakrslou vápnomilnou bučinu skalních výchozů s obvyklou dominantou E1 – pěchavou vápnomilnou (Sesleria caerulea), hojně provázenou petrofyty, druhy rostoucími na skalách (Asplenium ruta-muraria, A. trichomanes aj.) a druhy pěchavových trávníků svazu Diantho lumnitzeri-Seslerion. Subasociace Cephalanthero-Fagetum typicum hostí řadu na světlo náročnějších či teplomilných kalcifytů svazu Carpinion, řádu Quercetalia pubescenti-petraeae či třídy Festuco-Brometea. Tato společenstva se vyskytují na sušších mělkých půdách, s těžištěm rozšíření v Čechách. Cephalanthero-Fagetum actaeetosum spicatae představuje vysokokmenný les s vyšším zápojem na hlubších půdách. V druhové skladbě E1 často převažují mezofilní či (hemi)nitrofilní druhy řádu Fagetalia, kromě vápnomilných taxonů bývají v některých případech přítomny i druhy acidofilní.
Rozšíření
Vápnomilné bučiny jsou u nás (na rozdíl např. od Slovenska) dosti vzácným společenstvem. Jejich rozšíření lze hodnotit jen jako ostrůvkovité, většinou v mozaice s květnatými bučinami, podmíněné výskytem vhodného geologického podloží. Vyšší frekvence výskytu kalcikolních bučin byla zaznamenána v krasových oblastech (Moravský kras, Český kras, Javoříčský kras) a v dalších územích s výskytem karbonátů – Džbán, Ždánický les, Horažďovická pahorkatina, Sušická vrchovina aj. Celková rozloha biotopu v České republice je přibližně 940 ha. Podle přílohy I směrnice o biotopech č. 92/43/EEC je stanoviště vápnomilných bučin zařazeno mezi evropsky významné (prioritní) biotopy sub Středoevropské vápencové bučiny (Cephalanthero-Fagion, kód 9150). Jde o lesy velké vědecké hodnoty, buk v nich dosahuje nejnižšího přirozeného rozšíření v ČR.
Literatura
Boublík K., Petřík P., Sádlo J., Hédl R., Willner W., Černý T. & Kolbek J. (2007): Calcicolous beech forests and related vegetation in the Czech Republic: a comparison of formalized classifications. Preslia 79: 141–161.
Neuhäuslová Z., Blažková D., Grulich V., Husová M., Chytrý M., Jeník J., Jirásek J., Kolbek J., Kropáč Z., Ložek V., Moravec J., Prach K., Rybníček K., Rybníčková E. & Sádlo J. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. Textová část. Academia, Praha.
Chytrý M. & Tichý L. (2003): Diagnostic, constant and dominant species of vegetation classes and alliances of the Czech Republic: a statistical revision. Folia Facultatis Scientiarum Naturalium Universitatis Masarykianae Brunensis 108: 1–231.
Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. (eds.) (2010): Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
Lustyk P. [ed.] et al. (2011): Příručka hodnocení biotopů (pracovní verze pro rok 2011). Praha.
Moravec J., Husová M., Neuhäusl R. & Neuhäuslová-Novotná Z. (1982): Die Assoziationen mesophiler und hygrophiler Laubwälder in der Tschechischen Sozialistischen Republik. Vegetace ČSSR, A 12: 1–292.
Moravec J., Husová M., Chytrý M. & Neuhäuslová Z. (2000): Přehled vegetace České republiky. Svazek 2. Hygrofilní, mezofilní a xerofilní opadavé lesy. Academia, Praha.
Moravec J., Balátová-Tuláčková E., Blažková D., Hadač E., Hejný S., Husák Š., Jeník J., Kolbek J., Krahulec F., Kropáč Z., Neuhäusl R., Rybníček K., Řehořek V. & Vicherek J. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. Ed. 2. Severočeskou Přír., Příl. 1995: 1–206.
Viceníková, A. & Polák, P. (eds.) (2003): Európsky významné biotopy na Slovensku. ŠOP SR, Banská Bystrica.
Procházka F. (ed.) (2001): Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). Příroda 18: 1–146, Praha.
Zpracoval: Lubomir Kincl
