Vegetace lesních pramenišť na nevápnitém podloží s dobře vyvinutým bylinným patrem.
Středně bohatá společenstva bylin a mechorostů vázaných na neutrální až slabě kyselé podmáčené půdy lesních pramenišť, bez vyvinutého stromového patra. Mechové patro bývá více či méně vyvinuto, tvoří jej převážně játrovky a mechy schopné osídlovat rychle proudící vodu, jen vzácně také rašeliníky. Významné je především bylinné patro, které může být i vícevrstvé. V nižší vrstvě dominují nejčastěji mokrýše (Chrysosplenium alternifolium, C. oppositifolium), ve vyšší např. Caltha palustris, Cardamine amara či devětsily (Petasites sp. div.). Druhové složení je silně ovlivněno okolními lesními společenstvy, z nichž pronikají druhy jako Carex sylvatica nebo Athyrium filix-femina.
Lesní prameniště na neutrálním až slabě kyselém nebo slabě bazickém, vždy však nevápnitém podloží. Vzhledem k lesnímu charakteru stanoviště se uplatňují pouze druhy nenáročné na světlo. Významným faktorem je celoročně nízká, avšak poměrně vyrovnaná teplota. Půda je nejčastěji trvale podmáčená, během roku ovšem může prameniště dočasně vysychat nebo zamrzat.
Ačkoliv většina lesních společenstev byla v posledních stoletích přetvořena na monokulturní smrčiny, společenstva lesních pramenišť tímto příliš pozměněna nebyla. Ohrožení spočívá především v devastaci biotopů při těžbě dřeva, umělém zalesňování a změně vodního režimu. Jinak jsou společenstva poměrně stabilní a neprovádí se žádný management.
Rozlišují se tři asociace. Nejhojnější je as. Cardamino-Chrysosplenietum alternifolii osídlující hlubší, trvale zamokřené půdy. Na stanovištích s výrazněji kolísajícím vodním režimem se vyskytuje as. Caricetum remotae, v níž dominuje Carex remota. Nejvzácnější asociací tohoto svazu je pak as. Pellio epiphyllae-Chrysosplenietum oppositifolii s dominantním druhem Chrysosplenium oppositifolium.
Hojně v lesnatých oblastech od pahorkatin do hor.
Ve smrkových monokulturách mohou tato společenstva sloužit jako refugium druhů vázaných na původní lesní porosty (bučiny, dubohabřiny).
Grulich V. (2012): Red List od vascular plants of the Czech republic: 3rd edition. – Preslia 84: 631-645.
Hájková P. et Hájek M. (2011): Caricion remotae Kästner 1941. – In: Chytrý M. (ed), Vegetace České republiky 3. Vodní a mokřadní vegetace, Academia, Praha, p. 582 – 596.