Sekundární luční vegetace střídavě vlhkých stanovišť s dominancí trav Molinia caerulea, Molinia arundinacea, Festuca rubra agg., Nardus stricta, nebo Sanguisorba officinalis, doprovázených pestrým druhovým složením bylin.
Jde o hustě zapojené, středně vysoké, druhově bohaté porosty s dominantami Molinia arundinacea, Molinia caerulea, Festuca rubra agg., Sanguisorba officinalis nebo Nardus stricta, jenž jsou doprovázené druhy střídavě vlhkých stanovišť (Betonica officinalis, Succisa pratensis) a vlhkých luk (Cirsium palustre, Sanguisorba officinalis). Pokryvnost mechového patra je různá a záleží především na vlhkosti stanoviště.
Tato vegetace se vyskytuje na stanovištích, jenž jsou charakteristická střídavým přemokřením půdy a zejména koncem léta jejím vyschnutím. Půdní reakce může být neutrální až kyselá. Nejčastějším půdním typem jsou gleje, pseudogleje, luvizemě a fluvizemě. V České republice se pohybují průměrné roční teploty na stanovištích 6-8°C s průměrným ročním úhrnem srážek 550-750 mm.
Jde převážně o sekundární vegetaci, jenž vznikla místo bezkolencových kyselých doubrav, mochnových doubrav nebo po narušení vodního režimu z narušovaných okrajů staroholocénních slatin. Při absenci managementu (kosení, pastva) dochází k postupnému zarůstání stanovišť dřevinami. Stejně tak při intenzivním hnojení nebo změně vodního režimu dochází ke změnám druhového složení. Pro trvalé udržení bezkolencových luk je tedy nutné zamezit hnojení a změně vodního režimu stanoviště. Dále je třeba zajistit pozdně letní seč nejméně jednou za 2 roky.
V České republice jsou rozlišovány dvě asociace, jenž se liší především půdní reakcí stanoviště. Asociace Molinietum caeruleae Koch 1926 představuje bazifilní bezkolencové louky. Acidofilní bezkolencové louky jsou sdružovány pod asociaci Junco effusi-Molinietum caeruleae Tüxen 1954. V obou asociacích jsou dále rozlišovány varianty především v závislosti na vlhkosti stanoviště.
Roztroušeně po celé České republice na vhodných stanovištích od nížin do podhůří. Větší koncentrace lokalit je v západních Čechách, jižních Čechách a na Českomoravské vrchovině. Na Moravě vzácněji.
Dříve byly využívány jako jednosečné louky pro produkci sena. Protože jde ale o málo výnosné porosty, od tradičního hospodaření se upouští. Jejich význam je v dnešní době především v ochraně vzácných druhů rostlin a živočichů.
Řezníčková M. (2007): Molinion caeruleae Koch 1926.- In: Chytrý M. et al.,Vegetace České republiky 1. Travinná a keříčková vegetace. - Praha, Academia, p. 209-215.
Chytrý M. et al. (2010): Katalog biotopů České republiky. Druhé vydání. - Praha, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, p. 185-187.
Petříček V. et al. (1999): Péče o chráněná území I. Nelesní společenstva. - Praha, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, p. 164-165.