Střídavě vlhké bezkolencové louky / Molinion caeruleae

Diagnostické druhy

Avenula pubescens, Betonica officinalis, Briza media, Carex pallescens, Centaurea jacea, Festuca rubra, Galium boreale boreale, Holcus lanatus, Luzula campestris, Lychnis flos-cuculi, Molinia arundinacea, Molinia caerulea, Nardus stricta, Potentilla erecta, Ranunculus acris, Rumex acetosa, Sanguisorba officinalis, Scorzonera humilis, Selinum carvifolia, Serratula tinctoria, Succisa pratensis, Viola canina

Konstantní druhy

Achillea millefolium, Agrostis capillaris, Alchemilla vulgaris, Alopecurus pratensis, Anthoxanthum odoratum, Cardamine pratensis, Deschampsia cespitosa, Festuca rubra, Holcus lanatus, Luzula campestris, Molinia arundinacea, Molinia caerulea, Potentilla erecta, Ranunculus acris, Rumex acetosa, Sanguisorba officinalis, Succisa pratensis

Dominantní druhy

Carex panicea, Deschampsia cespitosa, Festuca ovina, Festuca rubra, Galium boreale boreale, Lathyrus pratensis, Molinia arundinacea, Molinia caerulea, Nardus stricta, Sanguisorba officinalis, Selinum carvifolia

Ohrožené druhy

Carex hostiana, Carex umbrosa, Cnidium dubium, Gentiana pneumonanthe, Scorzonera humilis, Silaum silaus, Thalictrum lucidum, Viola stagnina

Krátká charakteristika

Sekundární luční vegetace střídavě vlhkých stanovišť s dominancí trav Molinia caerulea, Molinia arundinacea, Festuca rubra agg., Nardus stricta, nebo Sanguisorba officinalis, doprovázených pestrým druhovým složením bylin.

Struktura a druhové složení

Jde o hustě zapojené, středně vysoké, druhově bohaté porosty s dominantami Molinia arundinacea, Molinia caerulea, Festuca rubra agg., Sanguisorba officinalis nebo Nardus stricta, jenž jsou doprovázené druhy střídavě vlhkých stanovišť (Betonica officinalis, Succisa pratensis) a vlhkých luk (Cirsium palustre, Sanguisorba officinalis). Pokryvnost mechového patra je různá a záleží především na vlhkosti stanoviště.

Stanoviště

Tato vegetace se vyskytuje na stanovištích, jenž jsou charakteristická střídavým přemokřením půdy a zejména koncem léta jejím vyschnutím. Půdní reakce může být neutrální až kyselá. Nejčastějším půdním typem jsou gleje, pseudogleje, luvizemě a fluvizemě. V České republice se pohybují průměrné roční teploty na stanovištích 6-8°C s průměrným ročním úhrnem srážek 550-750 mm.

Dynamika a management

Jde převážně o sekundární vegetaci, jenž vznikla místo bezkolencových kyselých doubrav, mochnových doubrav nebo po narušení vodního režimu z narušovaných okrajů staroholocénních slatin. Při absenci managementu (kosení, pastva) dochází k postupnému zarůstání stanovišť dřevinami. Stejně tak při intenzivním hnojení nebo změně vodního režimu dochází ke změnám druhového složení. Pro trvalé udržení bezkolencových luk je tedy nutné zamezit hnojení a změně vodního režimu stanoviště. Dále je třeba zajistit pozdně letní seč nejméně jednou za 2 roky.

Variabilita

V České republice jsou rozlišovány dvě asociace, jenž se liší především půdní reakcí stanoviště. Asociace Molinietum caeruleae Koch 1926 představuje bazifilní bezkolencové louky. Acidofilní bezkolencové louky jsou sdružovány pod asociaci Junco effusi-Molinietum caeruleae Tüxen 1954. V obou asociacích jsou dále rozlišovány varianty především v závislosti na vlhkosti stanoviště.

Rozšíření v ČR

Roztroušeně po celé České republice na vhodných stanovištích od nížin do podhůří. Větší koncentrace lokalit je v západních Čechách, jižních Čechách a na Českomoravské vrchovině. Na Moravě vzácněji.

Význam

Dříve byly využívány jako jednosečné louky pro produkci sena. Protože jde ale o málo výnosné porosty, od tradičního hospodaření se upouští. Jejich význam je v dnešní době především v ochraně vzácných druhů rostlin a živočichů.

Literatura

Řezníčková M. (2007): Molinion caeruleae Koch 1926.- In: Chytrý M. et al.,Vegetace České republiky 1. Travinná a keříčková vegetace. - Praha, Academia, p. 209-215.
Chytrý M. et al. (2010): Katalog biotopů České republiky. Druhé vydání. - Praha, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, p. 185-187.
Petříček V. et al. (1999): Péče o chráněná území I. Nelesní společenstva. - Praha, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, p. 164-165.

Zpracoval: Ondřej Popelka
Recenzoval: Martin Duchoslav