Bazifilní plevelová vegetace v kulturách okopanin / Veronico-Euphorbion

Diagnostické druhy

Amaranthus powellii, Amaranthus retroflexus, Anagallis arvensis, Capsella bursa-pastoris, Chenopodium album agg., Chenopodium hybridum, Echinochloa crus-galli, Euphorbia helioscopia, Fallopia convolvulus, Galinsoga parviflora, Lamium purpureum, Sinapis arvensis, Solanum nigrum, Sonchus arvensis, Sonchus asper, Sonchus oleraceus, Stellaria media, Thlaspi arvense, Tripleurospermum inodorum, Veronica persica

Konstantní druhy

Amaranthus retroflexus, Capsella bursa-pastoris, Chenopodium album agg., Cirsium arvense, Convolvulus arvensis, Elytrigia repens, Euphorbia helioscopia, Fallopia convolvulus, Galium aparine, Polygonum aviculare, Sonchus arvensis, Sonchus asper, Stellaria media, Tripleurospermum inodorum, Veronica arvensis, Veronica persica

Dominantní druhy

Amaranthus retroflexus, Chenopodium album agg., Galinsoga parviflora

Krátká charakteristika

Terofytní vegetace polních plevelů okopanin a vinohradů v teplejších oblastech ČR. Dominují druhy původní a neofyty, archeofyty jsou méně zastoupeny.

Struktura a druhové složení

Porosty jsou tvořeny jednoletými druhy s CR strategii, např. Amaranthus powellii, A. retroflexus, Chenopodium album agg., C. hybridum, Datura stramonium, Sonchus arvensis, S. asper či Solanum nigrum a druhy nižší vrsty bylinného patra: Anagallis arvensis, Equisetum arvense, Stellaria media, Veronica persica. V závislosti na pěstované plodině se porosty svazu mohou na daném stanovišti střídat se svazem Caucalidion. Ve svazu Veronico-Euphorbion se oproti svazu Caucalidion uplatňuje více druhů původních a neofytů než archeofytů.

Stanoviště

Na bazických, hlinitých až jílovitých půdách bohatých na živiny v teplejších oblastech. Této vegetaci se nejvíce daří v okopaninách, v polích (herbicidovaných), vinohradech, zeleninových záhonech i v narušovaných ruderálních biotopech (skládky, meze, staveniště). Porosty se vyskytují v planárním a kolinním stupni.

Dynamika a management

Porosty mají fenologické optimum v pozdním létě a na podzim. Plevele mají širokou ekologickou amplitudu, vytvářejí velké množství diaspor, vytrvalou semennou banku a jsou schopny rychlého růstu a dozrání semen i po sečení. Klíčí v květnu a červnu po jarním obhospodařování. Dominují zde druhy s vyššími nároky na živiny, které jsou nutné pro jejich rychlou regeneraci. Porostům prospívají časté disturbance. Porosty se vyskytují na polích, kde v závislosti na agrotechnických zásazích střídají porosty svazu Caucalidion.

Variabilita

V ČR se vyskytují dvě asociace: Mercurialietum annuae (v teplejších oblastech) a Veronico-Lamietum hybridi (v chladnějších a vlhčích oblastech).
Podrobnosti včetně rozšíření zde.

Rozšíření v ČR

Nížiny a pahorkatiny Čech a Moravy, častěji např. na jižní a střední Moravě, ve středních Čechách aj.

Význam

Bez ohrožení, porosty jsou naopak z hospodářského hlediska pro své vlastnosti, např. velmi dobrá schopnost obnovy po jakémkoliv narušení, negativně vnímány. Většina indikačních druhů svazu patří mezi obtížné plevele s hojným výskytem. Výskyt ohrožených druhů rostlin je nepatrný.

Literatura

Lososová Z. (2009): Veronico-Euphorbion Sissingh ex Passarge 1964. - In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky 2. díl, Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace. - Academia, Praha, p. 102-108.
Jarolímek I., Zaliberová M., Mucina L. & Mochnacký S. (1997): Rastlinné spoločenstvá Slovenska 2. Synantropná vegetácia. - Veda, Bratislava, p. 103-104.
Procházka F. et al. (2001): Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky. - Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.

Zpracoval: Veronika BUREŠOVÁ
Recenzoval: Martin Duchoslav