Subalpínské vysokobylinné nivy / Adenostylion alliariae

Diagnostické druhy

Aconitum lycoctonum, Aconitum plicatum, Adenostyles alliariae, Athyrium distentifolium, Carduus personata, Chaerophyllum hirsutum, Cicerbita alpina, Delphinium elatum, Doronicum austriacum, Epilobium alpestre, Geranium sylvaticum, Laserpitium archangelica, Ligusticum mutellina, Poa chaixii, Ranunculus platanifolius, Rumex arifolius, Salix lapponum, Stellaria nemorum, Trollius altissimus, Valeriana excelsa sambucifolia, Veratrum album lobelianum, Viola biflora

Konstantní druhy

Adenostyles alliariae, Athyrium distentifolium, Calamagrostis villosa, Chaerophyllum hirsutum, Cicerbita alpina, Crepis paludosa, Deschampsia cespitosa, Rumex arifolius, Stellaria nemorum, Veratrum album lobelianum

Dominantní druhy

Adenostyles alliariae, Cicerbita alpina, Dactylis glomerata, Deschampsia cespitosa, Geranium sylvaticum, Mercurialis perennis, Petasites albus, Poa chaixii, Salix lapponum, Senecio ovatus, Stellaria nemorum

Ohrožené druhy

Aconitum variegatum, Allium schoenoprasum alpinum, Campanula latifolia, Cerastium fontanum, Crepis mollis mollis, Delphinium elatum, Laserpitium archangelica, Viola lutea sudetica

Krátká charakteristika

Vegetace subalpínských vysokobylinných niv zahrnuje bohaté porosty statných širokolistých bylin a nízkých subalpínských křovin Salix lapponum a osídluje chráněná místa nad horní hranicí lesa, mělké a vlhčí sníženiny na svazích, v okolí pramenišť a svahy a dna karů.

Struktura a druhové složení

Středně bohaté travinobylinné zapojené porosty, utvářené širokolistými bylinami (Adenostyles alliariae, Cicerbita alpina, Petasites albus, Veratrum album subsp. lobelianum). Dosahují výšky od 50 až do 150 cm. Významné jsou především maloplošné porosty s dominancí Adenostyles alliariae, ostatní typy pak nemají výraznou dominantu, větší pokryvnosti ale dosahují druhy jako Aconitum lycoctonum, Carduus personata, Chaerophyllum hirsutum, Trollius altissimus aj. Při sestupu do montánního stupně mohou tvořit lemové porosty podél horských potoků, v nichž dominují např. Petasites albus, Cicerbita alpina, Doronicum austriacum nebo Ranunculus platanifolius. Mechové patro bývá vyvinuto, ale nedosahuje větší pokryvnosti.

Stanoviště

Subalpínské vysokobylinné nivy obsazují vlhčí stanoviště nad horní hranicí lesa. Mohou sestupovat i do lesního stupně podél horských bystřin, kde navazují na klenové bučiny, papratkové smrčiny nebo přirozenou nelesní vegetaci stinných den karových údolí, kde je znemožněn růst lesa a mají charakter reliktního bezlesí. V zimě bývají chráněny mocnou vrstvou sněhové pokrývky bránící promrzání půdy, která je vlhká, dostatečně hluboká a humózní, dobře zásobená vodou a živinami.

Dynamika a management

Stanoviště jsou místy ohrožena výsadbou Pinus mugo rozšiřující se z míst výsadby. Dále okusem jelení zvěře, která ve vysokých stavech také způsobuje zvýšenou trofii biotopů. V současné době jsou společenstva vesměs stálá a nevyžadují další management.

Variabilita

V rámci tohoto svazu se na území ČR rozlišuje 5 asociací:

Ranunculo platanifolii-Adenostyletum alliariae - subalpínské havezové nivy s dominancí Adenostyles alliariae se vyskytují na mírných SV svazích ve výškách 1100-1400 m n.m. Rozlišují se dvě varianty: A) Carduus personata - druhově bohatší; B) Luzula sylvatica - druhově chudší
Salicetum lapponum - sublapínské křoviny s dominancí Salix lapponum na hranách karů a mírných SV svazích ve výškách 1200-1400 m n. m.
Trollio altissimi-Geranietum sylvatici - subalpínské úpolínové nivy s dominancí Geranium sylvaticum a hojností trav Calamagrostis villosa, Poa chaixii aj. na vlhkých mírných JV svazích nad horní hranicí lesa.
Laserpitio archangelicae-Dactylidetum glomeratae - druhově velmi bohatá společenstva subalpínských srhových niv s dominancí Dactylis glomerata subsp. slovenica a Deschampsia caespitosa na lavinových drahách JV svahů ve výškách 1100-1200 m.
Chaerophyllo hirsuti-Cicerbitum alpinae - mléčivcové nivy montánního stupně s dominancí Cicerbita alpina a Petasites albus tvoří lemové porosty potoků montánního stupně.
Podrobnosti oasociacích včetně jejich rozšíření zde. »

Rozšíření v ČR

Subalpínský stupeň Krkonoš a Hrubého Jeseníku, společenstva ochuzená o subalpínské druhy z asociace Chaerophyllo hiruti-Cicerbitum alpinae se vyskytují i v nižších nadmořských výškách Kralického Sněžníku, Beskyd, Krušných, Orlických, Jizerských hor nebo Šumavy.

Významné lokality

Významná společenstva najdeme především v nejvyšších patrech Krkonoš a Hrubého Jeseníku. V Krkonoších v oblasti Labského dolu a Úpské jámy. V Jeseníku je to pak oblast Velké a Malé kotliny a pod Petrovými kameny. Jen asociace Chaerophyllo hirsuti-Cicerbitum alpinae zasahuje do nižších poloh pohraničních hor.

Význam

V minulosti byla tato společenstva pro svou bohatost biomasy vyhledávána pastevci nebo pravidelně jedenkrát ročně kosena. Dnes jsou ohrožena především díky okusu jelení zvěří a eutrofizaci jejich trusem. Potenciální nebezpečí hrozí také z upravování a narušování horských toků. Obecně však pro všechny asociace platí, že jsou významné pro ochranu biodiverzity, protože hostí řadu vzácných a ohrožených druhů. Činností člověka nejsou přímo ohrožena či ovlivněna.

Literatura

Kočí M. (2007): Subalpínská vysokobylinná a křovinná vegetace (Mulgedio-Aconitetea). - In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky 1. Travinná a keříčkovitá vegetace. - Academia Praha, p. 115-126.
Chytrý M., Kučera T., Kočí M., (eds.) (2010): Katalog biotopů České republiky, ed. 2. - Agentura ochrany přírody a krajiny, Praha, p. 148-150.
Procházka F. et. al. (2001): Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). - Příroda, Praha.

Zpracoval: Petr Šťastný
Recenzoval: Martin Duchoslav