Plevelová vegetace obilnin na kyselých, minerálně chudých půdách v oblastech s vyššími úhrny srážek.
Porosty jsou tvořeny jak druhy acidofilními (Centaurea cyanus, Galeopsis tetrahit, Scleranthus annuus, Spergula arvensis, Vicia hirsuta, V. tetrasperma), druhy vlhkomilnými (Gnaphalium uliginosum, Juncus bufonius, Mentha arvensis, Persicaria lapathifolia, P. maculosa, Stachys palustris), tak i druhy s širokou ekologickou amplitudou (Fumaria officinalis, Lamium purpureum, Stellaria media, Thlaspi arvense, Veronica arvensis a V. persica). Přítomny jsou i luční druhy a druhy vytrvalých trav. Mechové patro je slabě vyvinuto.
Na půdách písčitých až hlinitých, minerálně chudých, nevápnitých, kyselé reakce, v nadmořských výškách 380-600 m. n. m., ve srážkově bohatších oblastech, kde průměrné roční srážky kolísají mezi 800-1000 mm/rok a průměrná roční teplota je mezi 2-5°C. Porosty se vyskytují v ozimých obilninách, okopaninách a čerstvých úhorech.
Porosty mají fenologické optimum převážně v létě (popř. na jaře, viz níže), na lokalitě mohou přetrvat až do podzimu, porosty svazu vyžadují každoroční obdělávání půdy, nejvíce jim vyhovuje polní stanoviště, zejména kukuřičná a řepková pole. Příčinou ochuzování porostů svazu mohou být: chemické postřiky a jiné vnější zásahy do obilovin či pravidelné střídání obilnin a okopanin.
Na území ČR jsou rozlišovány tři asociace, z toho jedna s jarním optimem (Erophilo vernae-Arabidopsietum thalianae) a další dvě s letním optimem: (i) Aphano arvensis-Matricarietum chamomillae - na bazických a na živiny bohatých půdách v teplejších a nižších polohách; (ii) Spergulo arvensis-Scleranthetum annui – svahy vyšších a chladnějších poloh na málo úživných půdách. Vysoká stanovištní i floristická podobnost se svazem Arnoseridion minimae.
Podrobnosti o asociacích včetně jejich rozšíření zde. »
Kolinní až submontánní stupeň až do 950 m n.m., v mezofytiku.
Porosty svazu jsou hospodářsky nežádoucí, díky schopnosti silně zaplevelovat pole. Pro potlačení je nutná častá aplikace herbicidů, některé druhy totiž mohou utlačovat plevele v nižších vrstvách porostu, včetně plodiny samotné. Některé druhy dokáží být vůči některým chemickým postřikům odolné, jsou schopny rychle regenerovat a to i po aplikaci herbicidů (Aphanes arvensis).
Otýpková Z. (2009): Scleranthion annui (Kruseman et lieger 1939) Sissingh in Westhoff et al. 1946. - In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky 2. díl, Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace. - Academia, Praha, p. 108-119.
Jarolímek I., Zaliberová M., Mucina L. & Mochnacký S. (1997): Rastlinné spoločenstvá Slovenska 2. Synantropná vegetácia. - Veda, Bratislava, p. 108-113.
Martinková Z. et al. (2008): Scleranthion annui, Biodiverzita plevelových společenstev, její význam a udržitelné využívání. - Výzkumný ústav rostlinné výroby, Česká zemědělská univerzita v Praze, Praha, p. 10-19.
Otýpková Z. (2001): Scleranthion annui, Plevelová vegetace Bílých Karpat, Masarykova univerzita v Brně, Brno, p. 49.
Otýpková Z. (2004): Plevelová společenstva obilnin v Hostýnských vrších a přilehlém území Zlínských vrchů: svaz Caucalidion lappulae a Scleranthion annui. - Čas. Slez. Muz. Opava, Ser. A, 53: 257–274.
Procházka F. et al. (2001): Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky. - Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.