Bazifilní teplomilná společenstva s dominancí jednoletých plevelů, převážně archeofytů, vyskytující se v obilných polích (hlavně ozimy), vytrvalých pícninách, vinohradech či okopaninách.
Jde o druhově bohaté porosty, které však postrádají výrazné dominanty, pokryvnosti přítomných druhů jsou malé. V porostech převládají teplomilné bazifilní druhy, např. Adonis aestivalis, A. flammea, Ajuga chamaepitys, Anthemis austriaca, Consolida regalis, Kickxia elatine, K. spuria, Lathyrus tuberosus, Silene noctiflora, Sinapis arvensis či Stachys annua. Na jařa v porostech dominují kvetoucí druhy jarního aspektu: Erodium cicutarium, Holosteum umbellatum, Lamium amplexicaule, L. purpureum, Veronica hederifolia nebo V. triphyllos. V druhové struktuře jsou zastoupeny i obecně rozšířené plevele, např. Capsella bursa-pastoris, Chenopodium album, Cirsium arvense, Galium aparine, Polygonum aviculare, Tripleurospermum inodorum či Viola arvensis. V minulosti byly v porostech běžnější v teplých územích Čech a Moravy dnes již vymizelé nebo velmi vzácné plevele, mj. Bifora radians, Scandix pecten-veneris, Ajuga chamaepitys aj.
Pro porosty svazu je typický výskyt na minerálně bohatých, hlinitých až jílovitých vysychavých půdách, které jsou bazické až neutrální (pH kolem 7,0-8,0), v teplých a suchých oblastech v nižších nadmořských výškách, nejčastěji na úhorech, ve vinohradech, na obilných polích či v okopaninách.
Životní cyklus plevelů je krátký, porosty během vegetačního období procházejí několika fenologickými optimy, jde o střídání tzv. agroekofází, kdy se na jedné lokalitě vystřídá několik asociací během roku. Plevele dosahují obdobné výšky a kvetou ve stejném období jako plodiny, navíc tvoří semena v období sklizně, ty jsou bývala další rok vyseta společně s osivem. V současnosti se tyto tzv. speirochorní druhy podařilo úspěšně potlačit důkladným čištěním osiva. Díky změnám v obhospodařování polí se ale některé druhy začaly opět vyskytovat. V současnosti jsou nežádoucí plevele účinně likvidovány chemizací. Tento svaz se na těžších a na živiny bohatých půdách střídá s vegetací svazu Veronico-Euphorbion a na půdách sušších a písčitých se svazem Spergulo arvensis-Erodion cicutariae.
Ve svazu lze rozlišit pět asociací: vzácnou asociaci Caucalido platycarpi-Conringietum orientalis, a běžnější asociace Lathyro tuberosi-Adonidetum aestivalis, Euphorbio exiguae-Melandrietum noctiflori, Stachyo annuae-Setarietum pumilae a Veronicetum hederifolio-triphylli.
Porobnosti o asociacích včetně jejich rozšíření zde. »
V teplých a suchých oblastech Čech a Moravy, na rovinách až mírných svazích, v nižších nadmořských výškách (Křivoklátsko, Český kras, Strakonicko, Bílé Karpaty, Hostýnské vrchy, Polabí, jižní a střední Morava).
Svaz Caucalidion lappulae byl v minulosti nejvíce ohrožen používáním herbicidů a důkladným čištěním osiva. Od 90. let se situace zlepšila, a to díky podpoře ekologického zemědělství. Porostům se daří na extenzivně obhospodařovaných políčkách, v chráněných územích a skanzenech. Hospodářský význam tohoto společenstva je zanedbatelný. Tato vegetace patří ale k ohroženým typům plevelové vegetace, vyskytuje se zde několik ohrožených druhů, což je významné pro zachování biodiverzity.
Lososová Z. (2009): Caucalidion lappulae von Rochow 1951.- In: Chytrý M. et al., Vegetace České republiky 2. díl. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace. Academia, Praha, p. 80-95.
Jarolímek I., Zaliberová M., Mucina L. & Mochnacký S. (1997): Rastlinné spoločenstvá Slovenska 2. Synantropná vegetácia. - Veda, Bratislava, p. 91-100.
Martinková Z. (2008): Biodiverzita plevelových společenstev, její význam a udržitelné využívání. - Výzkumný ústav rostlinné výroby, Česká zemědělská univerzita v Praze, Praha, p. 10-19.
Otýpková Z. (2004): Plevelová společenstva obilnin v Hostýnských vrších a přilehlém území Zlínských vrchů: svaz Caucalidion lappulae a Scleranthion annui. - Čas. Slez. Muz. Opava, Ser. A, 53: 257–274.
Procházka F. et al. (2001): Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky. - Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, p. 18-62.